„Incredible India“ – tak lákají zvědavé cestovatele do země plné kulturního bohatství, tradice a nejnověji i země, od které se očekává v následujících desetiletích nástup do velké Trojky – ekonomických velmocí. Jaká „neuvěřitelná“ Indie vlastně je? Na tuto otázku se snažím najít alespoň částečnou odpověď již třetí týden během rozvojové stáže v indickém Indore Public School. Indický premiér Manmohan Singh o Indii říká, že je "velmi bohatou zemí plnou chudých lidí" - to sice krásně vše zjednodušuje, nicméně podněcuje k da(e)lšímu zamyšlení.
První nádech, první pohled
Na první nádech cítíte naprostou změnu – nejen ve vzduchu a všude kam se podíváte, ale i v sobě. Zevnitř do vás proudí něco, co neumíte přesně popsat. Jakoby se tělo začalo okamžitě přizpůsobovat novým podmínkám, ale zároveň v této snaze mírně tápe. Bledá obloha, vlhký vzduch, dusno. Namísto nadutého evropského mramoru jdete po „načuchnutém“ koberci (podobná vůně jako v zámcích), dekorace je veselá a smyslná. V čekárně jste svědky přesunu stovek lidí vnitrostátních linek – zajímává podívaná – cestující nejdou vidět přes nakupená zavazadla, které jsou svázány provazy. Vše je chaotičtější, živější. Cítíte se jako divák v ne troj, ale čtyřrozměrném promítacím sále. Jen ten popcorn chybí. Během přesunu do odletového terminálu vidíte příletištní slumy, které nestydatě zabraňují výhledu na jistě krásnou a čistou Bombaj.. Kouř z hořících pneumatik nerušeně stoupá k šedé obloze a před vámi se rýsují rozestavěné kolotoče. Ne, jsou to jen odložené součástky čekající na brzké uskladnění. Před samotným odletem do Indore se projdete kolem nabitého kulometu a než se nadějete, už sedíte v letadle. Za necelou hodinu a čtvrt jste v Indore – nejrozvinutějším městě střední Indie. Při jízdě městem do IPS (Indore Public School ve které budete s dalšími dvaceti studenty z devíti zemí učit mladé žáky) se však nestačíte divit: život riskující účastníci dopravy, neexistující pravidla, dopravní značky a jízdní pruhy, stoicky překážející sudokopytníci (abych nekřivdil krávám), nedostatek veřejné infrastruktury, odpad.. Najednou vám dojde, že jste byli povýšeni z pozice diváka do role herce (pod taktovkou šíleně zarputilého režiséra). V ten okamžik je pocit reality mnohem silnější.
Oáza klidu, řádu a poznání
Brána školy je pomyslnou přímkou oddělující chaos od řádu, špínu od čistoty a hluk od klidu. Vítejte v IPS - oáze klidu a poznání založené roku 1987 rozkládající se ploše necelých 200 000m2 . Učitelé jsou zde velmi vstřícní, studenti vřelí a zví(ě)daví, vzdělání je zde velmi ceněno. Od 3 do 15 let mají žáci naplánovaný den od rána až do večera (doslova – od 5:15-22:00). V areálu je zakázáno jíst maso a ve škole používat mobily, povoleny jsou fyzické tresty ve formě pohlavků. Pro rozmazlené Evropany jsou ostrá jídla přitažlivá, nicméně si po prvních potížích dávají velký pozor na to, jakoupak to lahodnou omáčičku příště ochutnají. Snad každého překvapí ranní modlitba a následný odchod pětisetčlenné armády studentů (bojující za naplnění očekávání proměny v rozvinutou, prosperující zemi, z těch nejlepších se často stanou přeběhlíci – což je dobře, jen když najdou cestu domů) do tříd za doprovodu bubnů. Každý den je takovým velkým překvapením…
