Korupce je v současnosti horké téma u nás i ve světě. Její krása je v tom, že má rozdílné formy a pro každý stát je něčím specifická. Styčné body však najdeme – jakási nedůvěra ve stát, společenská frustrace a špatný systém kontroly, který korupci krmí dosyta. Aby bylo jasno – nikomu snad nejde o vyhladovění korupce jako takové, nicméně snaha o omezení jídelníčku korupčníků by byla určitě na místě..
Korupce po indicku
V Indii jsem strávil krátkou dobu, sedm týdnů, přesto jedním z prvních zážitků bylo setkání s drobnou formou korupce na letišti v Bombaji, kdy jeden z cestujících odkráčel se svými kufry, manželkou a zaměstnancem letiště do ústranní a po krátké hádce mu podstrčil pár bankovek, aby pak mohl dál spokojeně pokračovat v cestě. Při návštěvě Baby Taj v Agře jsem měl radost z krásně zdobené vstupence, kterou mi posléze muži u vstupu zabavili; podobná věc se stala při odjezdu z vyhlídky na zadní stranu Taj Mahalu – tentokrát chtěl vstupenku řidič rikši, který tvrdil, že ji potřebuje na zaplacení parkovného. Dovedu si představit, že se touto formou sběratelství dá docela dobře přivydělat. Nicméně, oproti policistům, se jedná jen o pár halířů – rikšové platí policii a inspektorům ročně stovky tisíc, stejně jako řidiči kamionů. Korupce všedního dne je jen předzvěstí korupce daleko hlubší. Špatný stav infrastruktury, nafouklá byrokracie, nefunkční právní systém – všechny jsou spojeny s korupcí. Viděl někdo z nás korupci všedního dne? Ano, každý z nás ví téměř jistě, že je Bárta korupčník, stejně jako Vondra, Drobil, Gross, Langer a mohli bychom pokračovat dále, novinové titulky nových afér nás už ani nepřekvapí, přičemž v porovnání s Indií, Ukrajinou a mnohými dalšími zeměmi máme proti korupci relativně navrch. Jde jen o to začít trochu cvičit, ať je naše země o pár kil korupce lehčí.
Když nefungují instituce
Indický autor Das zdůrazňuje, že zkorumpovanost není prvotní lidská povahová vlastnost, spíše je to projev nefungujících institucí. K tomu, aby byla nastartována změna, je potřeba reforma systému – zejména pak zdůrazňuje funkci managementu a kontroly– rozdělení pravomocí a zefektivnění procesů. To je ovšem běh na dlouhou trať, zvláště pak v miliardové zemi. Snahy o zavedení protikorupčních zákonů sahají více jak půlstoletí zpět – v 60. letech byl prosazován první lokpalský zákon (lokpal v sanskritu = ochránce lidu) – a jsou dnes stále aktuální. Anna Hazare po týdnech hladovky získal první příslib přijetí zákona a většina veřejnosti si určitě přeje, aby byl schválen. Skeptikové namítají, že samotné schválení v zásadě nic nezmění, ale je to podobná logika jako když čeští politici tvrdí, že rušit akcie na doručitele v listinné podobě nemá smysl – korupčníci si přece vždycky najdou skulinku. Ano, na co si zamykat kola, když nám je stejně zloděj ukradne..(a nebylo by nakonec nejlepší řešit situaci jako v Genesis 6:12?)
Korupční dieta
Přes mnohá povzdechnutí však existují způsoby, jak korupci mírnit – a to zejména tím, že ji přestaneme brát jako bájnou příšeru (která má opravdu mnoho hlav a je ve své abstrakci nezničitelná), ale spíše se zaměříme na jednotlivé kroky, jak ji krotit pomocí kontroly, jak ji zprůhlednit. Nadějným příkladem je např. založení Nadačního fondu proti korupci (http://www.nfpk.cz/) a zIndex – projekt hodnocení zadavatelů veřejných zakázek (http://wiki.zindex.cz/doku.php).
(Jistě by z mnohohlavou příšerou zatočila hladovka Mirka Kalouska přece jen je to muž, který se nebojí odvázat – neúčast na zasedání vlády na protest proti Bátorovi a účast na srazu kokotů jen potvrzují potenciál tohoto schopného politika). Problém tkví v tom, že je tato aktivita politikům poněkud proti srsti a vykrmují dál jak sebe, tak korupci.
