„Chudý se mu klaněl, bohatý se jej bál.“ – nápis z náhrobního kamene skutečného Robina Hooda. Všichni známe příběh o Robinu Hoodovi. Ačkoli tento romantický hrdina není tak proslulý jako např. Superman, motivy jeho konání a přehlednost (a přizpůsobivost) příběhu nabízejí pro široké spektrum diváků skvělou podívanou. Zdá se, že legenda o sherwoodském hrdinovi znovu oživla v posledních týdnech, když (R)Obama spolu s „Malým“ Warrenem vystřelili varovný šíp na americké milionáře.
Robin‘ Obama
Obama ve svém zářijovém projevu o snížení deficitu USA zmínil, že během 10 let chce ušetřit 2 biliony dolarů. To by samo o sobě nevzbudilo větší emoce, nicméně způsob, jakým toho chce dosáhnout, mu vysloužil hned několik přezdívek, z nichž Robin‘ Obama (rozumějte Loupežník Obama) zní asi nejlichotivěji. V plánu stojí, že více jak bilion půjde z kapes nejbohatších při zvýšení daňových sazeb Bushovy éry. Mnozí kritici upozorňují, že vyšší zdanění bohatých nepřinese žádný užitek a že se prezident snaží o socialistickou redistribuci bohatství. Obama to dementuje s tím, že pro něj není férové, když např. učitel vydělávající ročně 50 tis. dolarů platí vyšší daňovou sazbu, než finanční spekulant s tisíckrát vyšším ohodnocením. Ostatně s tímto přišel sám třetí nejbohatší muž světa Warren Buffett, když k jeho překvapení zjistil, že jeho sekretářka platí vyšší daně než on sám (36% oproti 17,4% ) a napsal dopis republikánům. „Už jsme si užili dost protěžování, je na čase podělit se o oběti,“ píše Warren. Je to od něj po těch letech přece jen sympatické, nemyslíte?
Jednoduchá matika a špetka politiky
Podle Obamy vyšší daňová sazba pro milionáře není třídním bojem, ale jednoduchou matematikou – pokud chceme snížit deficit, musíme šetřit a šetří se mnohem snáz, když nám přispějí ti, co mají trochu víc, aby ulevili těm, co mají míň. „Nedopustím, aby průměrný Američan nesl břemeno splácení dluhu sám.“ Dále chce zpřehlednit daňový zákon tak, aby některé firmy nemohly nadále těžit z obrovských úlev díky takzvaným loopholes (mezery v zákoně).
Dá se předpokládat, že na slova o spravedlivosti uslyší mnoho „průměrných“ Američanů, jejichž hlasy s blížící mi se prezidentskými volbami bude Obama potřebovat. Milionářská daň tak dostává nejen ekonomický rozměr, ale zejména politický, což ani sami demokraté neskrývají.
V Česku než-li daně raději charita
Čeští milionáři na situaci za velkou louží reagují spíše negativně – nedůvěřují státu natolik, aby mu svěřili své poctivě vydělané miliony formou vyšších daní a preferují možnost charitativních aktivit. V budoucnosti nás podle slov Martina Kratochvíla však čeká změna – týdeníku Ekonom říká: „Altruisté, ochotní nechat si zvýšit daně, přijdou v příštích generacích.“ Inu, čekají nás snad lepší časy..?
