Dal som vám karmu, za to že viete pobaviť.

napr jedna z mnohých perly.

"V rozplizlém prostoru, kde by se státní hranice úplně rozpustily, by se asi těžko kontroloval pohyb nakažených osob"

Zdroj: https://miroslavkrizek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=7...

Na Slovensku dokážeme odizolovať bez akéhokoľvek problému ktorúkoľvek obec, mesto, od zajtra je zákaz opustiť okres v ktorom máte trvalý pobyt , to platí pre všetkých občanov Slovenska. Predstavte si ,to je všetko bez súhlasu Bruselu.

ale o tom právě článek je...

I my, příslušníci národnsotních menšin, pokládáme Čechy, Moravu a Slezsko za svou vlast.

Kdybyste ze sebe nedělal národnostní menšinu, nemusel byste to psát.

Tady na okraji Sudet zkoumat nějakou národnost je pošetilé. Když se podívám do příbuzenstva, tak tam najdu nejednoho nečecha. No a?

Proti silnému a zejména hrdému národnímu státu těžko něco namítat, to by zavánělo vlastizradou, že Přesto se odvážím. Otázka přece nezní národní stát EU, už proto, že EU jsme (i) my. Ale v pochopení a pro lidi výhodného používání principu subsidiarity. Co lze efektivně řešit v obci, řešit tam, co na kraji, na kraji, co ze státní úrovně, odtud a co je výhodné dohodnout a rozhodnout výše, kompetenčně delegovat na orgány - třeba - Unie. Proto si ji státy snad vytvořily. Ani EU, ani národní stát nejsou přece posvátným cílem, ale prostředkem, cílem je zájem lidí, skupin lidí, národů. A umím vyjmenovat spoustu zájmů, které mám společné s občany jiných států, dokonce i státy mohou mít společné zájmy. A když leží na jednom kontinentu, mnohé se přímo nabízí.

Bohužel ti samí lidé kolikrát kritizují EU když se do kompetencí států nemíchá z nicnedělání a neužitečnosti a když spravuje věci, které jí do správy daly jednotlivé země, tak z poručníkování a diktátu. I my jsme EU, tak si ji spoluutvářejme ve prospěch našich zájmů. Klidně ji měnme, když to pomůže, kritizujme praktiky úředníků, ale berme ji za svoji, je totiž naše, dokud v ní jsme. A ještě poznámku. Za úplně nejvyšší zájem, nejen Čechů, Moravanů a Slezanů, je mít v Evropě mír, primárně proto byla Unie tvořena. A také si myslím, že ta vzývaná naše národní hrdost může být daleko více patrná a partnery respektovaná uvnitř silného společenství než vně.

Ale nezapomeňte, že my potřebujeme mít nějaké "TO ONI", aby bylo na koho svádět naše maléry.

Ti, co dnes volají po vystoupení z EU, by posléze (až by k tomu došlo) opět nadávali na EU, že nás odmrštila a nechala napospas bídě.

Kdo vám řekl, že EU jsme my? Já fakt nežiji v žádném státě, který se jmenuje EU. Naše faktická a reálná síla něco změnit v kolosu je 2-3 %. To opravdu s mnohým pohneme. Ano, hýbejme s tím, co nám vadí, ale s vizí, že se to pohne. Ale tady ta vize, což se za ty roky kázalo, prostě není. Tak co? Vypovědět Lisabonskou smlouvu jako první krok.

To je jasná a zasloužená karma. Skutečná láska k vlasti se projevuje činy a nikoliv prázdnými slovy ve stylu nic než národ apod. Jako Češi máme být na co hrdi a je třeba to připomínat.

"Silný stát dále může rychle reagovat na měnící se situaci pomocí své legislativy, bez toho aniž by musel čekat na schválení či povolení z Bruselu, na to teď prostě není čas."

Máte naprostou pravdu a praxe minulých dní v této republice vaší prav du jen potvrzuje. Dokonce se dá říct/napsat, že vás v lecčems činnost státu potvrzuje ještě víc než hodně a náš stát je ještě silnější než silný, protože operativnost a flexibilita vedení státu již dosáhla úplně nejvíc nejvyšší úrovně, neboť dokázali svá kategorická a neměnná rozhodnutí modifikovat i 3x za jediný den a to je jistě známkou nejvyšší kvality. Také jsme nečekali, až se Brusle rozhoupe a moudře nám poradí, a tak jsme bystře vlastní iniciativou zajistili z vlastních zdrojů dostatek zdravotních pomůcek k ochraně před respiračním nebezpečím objednáním v Číně. Také se projevila síla státu v konání jednotlivců, kteří k povolenému pohybu na veřejnosti odmítli příděly z přebytků státních zásob ochranných pomůcek a v nouzi si neskutečným vzedmutím pudu sebezáchovy šili roušky sami.

Praxe minulých dní skutečně potvrdila, že v tomto náhledu jsme stát úplně vůbec nejvíc a maximálně nejsilnější.