Tři v jednom

1. téma - Bohové kolem nás 2. téma - I já jsem se sockou konečně kamarád 3. téma - Věř, a víra tvá ti pomůže

Bohové kolem nás

V dávných dobách lidé považovali za boha někoho, kdo vládl nepřekonatelným silám. A díky těmto lidem se zrodily mýty a legendy. Každá, ať již mayská, řecká nebo egyptská kultura má své bohy a bohyně. Ten vládl moři, ta zase lásce atd. Jsou to krásné příběhy, které se však dle mého názoru nikdy nezakládaly na pravdě. Teď ze mě zřejmě mluví ta třetina mého já, která je realistická a která si myslí, že co nevidí a na co si nemůže sáhnout, tomu nevěří.

Čemu však věří a ví to, je to, že i dnes bohové existují. Jsou zavřeni výzkumných laboratořích, kde do různých živých tvorů injekčními stříkačkami vpichují jedovaté látky s odůvodněním, že někde se to přeci vyzkoušet musí. Je to pro dobro lidstva. Chováme se tedy jako bohové. Rozhodujeme o tom, že malý, šedivý potkánek s dlouhým ocáskem je pro nás podřadný a chováme ho jako pokusné zvíře. Vždyť je to přeci pro dobro lidstva. A jak si to tedy vysvětlíme v případě kosmetiky, oblečení a módních doplňků, za které dává „sorta mocných“ tolik peněz.

JE TO TAKY PRO DOBRO LIDSTVA!!!

I já jsem se sockou konečně kamarád

Kdo by čekal stížnost na téma „zase ti Romové“ nebo „zase musím platit proklaté výživné“, toho asi zklamu. Nejsem rasista a neposuzuji lidi podle těchto kritérií. A nejsem ani táta, který by z jakýchkoliv důvodů „musel“ platit peníze na své dítě.

Svou druhou krátkou úvahu bych chtěl věnovat nastupujícímu fenoménu s písmenem f na počátku. Ano, řeč je o sociální síti Facebook.

Ještě před necelým rokem, když jsem se seznámil s dívkou z čajovny, jsem na tuto sociální síť nikdy nechodil a považoval jsem ji za ztrátu času. Již v té době mi někteří e-mailový přátelé posílali pozvánky, ať se také zaregistruji. Ať se také připojím k přátelům, které jsem tak dlouho neviděl a nebyl s nimi dlouho v kontaktu. Vždyť je to přeci tak jednoduché. Stačí jméno, příjmení, přezdívka, email, volba pohlaví a datumu narození … a pak už jen potvrzení a následné přihlášení. Pár úkonů, o kterých jsem si donedávna myslel, že jsou zbytečné …

Ale, situace se změnila. Namísto myšlenky vlastního webu jsem uposlechl radu kamarádky a na Facebooku jsem teď téměř pořád. Komentuji události u nás doma i ve světě, sdílím se všemi své pocity a názory, obrázky, videa, hraji si na farmáře … prostě dělám to, co mě baví a co mi Facebook nabízí. O rozesílání pozvánek svým e-mailovým známým ani nemluvě.

Ale především relaxuji od světa, ve kterém pracuji, dýchám, jím, spím. A to je to, co se mi na této stále populárnější síti líbí. Ale nebojte, za několik dní v klidném lese bych ji rozhodně nevyměnil a nechat se kvůli ní rozvést, se taky nikdy nenechám.

JE MI TOTIŽ JASNÉ, ŽE VŠECHNO, CO SE PŘEHÁNÍ, JE K NIČEMU A Z PROSPĚCHU SE PAK STÁVÁ ZÁVISLOST.

Věř, a víra tvá ti pomůže

„Jsem ateista“, zaznělo z mých úst, když jsem se před měsícem seznamoval se svými novými kolegy v práci. Jen nevěřícně kroutili hlavou a tvářili se, jako by viděli zjevení z jiného světa.

“Copak ty v nic nevěříš?“

„Ale ano, věřím. V dobré a špatné lidi a jejich dobré a špatné skutky“

„No jo, ale to není žádná víra.“

Tak to jsem pro změnu nevěřícně kroutil hlavou já. Vždyť to je přeci ta víra, kterou bychom mohli všichni sdílet společně ruku v ruce s přírodou a posláním rodiny jako takové. Nesejde na tom, jestli za svou převezmu myšlenku islamistů, hinduistů, buddhistů, judaistů, křesťanů, katolíků, protestantů nebo pravoslavných.

Nemůžu přece někoho zaškatulkovat podle víry, protože častokrát je nám tato víra v jednotlivá učení vštěpována již od malička bez možnosti výběru, natož protestu.

Já osobně jsem byl vychováván na Jižní Moravě. Kraji, kde je křesťanství v ČR rozšířeno asi nejvíce. Jako malý klučina jsem společně se svými sourozenci musel vstávat v neděli ráno a jít do kostela se svojí babičkou a maminkou. Bylo mi asi deset let a tyto nucené neděle jsem nesnášel.

A dodnes prostě nechápu, proč to lidé dělají. Vstoupit do chrámu božího, jak sami kostely často označují, pomodlit se, zazpívat si a vyslechnout kázání faráře … na tom bych neviděl nic špatného. Co se mi však nelíbí, je, když tito zbožní lidé právě proti zásadám svého náboženství začnou před kostelem nebo kdekoliv jinde nadávat, pomlouvat se nebo jiné nazývat různými intimnímy orgány mužského nebo ženského těla.

O tom, že si často říkají „Bože, co jsi mi to udělal“ nebo „Za to můžeš TY“ a podívají se na oblohu, o tom ani nemluvě. Svádějí svou vlastní neschopnost na něco, v co vlastně ani zdaleka nevěří. Jen prostě potřebují víru jako nástroj k úlevě ve vzteku na sebe samého.

Ano, věřím. Hlavně v to, že dobré skutky, třeba práce v neziskové organizaci, lze vykonávat i bez potřeby sepjatých rukou a pokleknutí k malovanému obrázku nebo sošce. A věřte, že tato víra mi opravdu v životě hodně pomohla.

TO JE TA PRAVÁ VÍRA PRO MĚ A MOU BUDOUCÍ RODINU