Jako aktivní sportovec a hráč fotbalu se zajímám o stav a financování českého sportu. Sport je významným společenským a ekonomickým jevem, který formuje společnost. V poslední době však jako by se sport stával stále více okrajovou záležitostí.
Statistika financování českého sportu nevypadá vůbec optimisticky. Od revoluce se na sport vynakládá stále méně finanční prostředků. K navýšení finančních prostředků došlo koncem devadesátých let a tato tendence vyvrcholila v roce 2001. Poté však následoval již pouze pokles finančních prostředků pro český sport. Jedním z důvodů tohoto nepříznivého trendu bylo rozhodnutí sportovního prostředí investovat do výstavby víceúčelové sportovní haly v Praze. V rámci států EU je tak Česká republika mezi státy s nejnižšími veřejnými výdaji na sport.
Přitom je to právě sport, který sehrává významnou úlohu v tolika rozdílných sférách. V oblasti ekonomické se podílí na tvorbě HDP a generuje nová pracovní místa. Ve zdravotnictví napomáhá k lepší fyzické i psychické kondici. Dokonce i v mezinárodních vztazích sehrál sport několikrát v dějinách významnou roli. Větší podpora sportu tak jistě není od věci.
Sport je třeba podporovat od toho vrcholového až po ten masový, napříč všemi disciplínami. Vrcholový sport se v dnešní době stal již spíše businessem. Klíčová tak bude zejména podpora sportu na školách, neboť sport nás bude provázet celým životem. Řada politiků a manažerů si zakládá na skutečnosti, že uběhli maraton, zdolali osmitisícovku či zlepšili handicap v golfu.
V mezinárodním prostředí přispěl sport k navázání dialogu či nastolení míru. V hranicích českého státu větší podporou sportu vrátíme do společnosti toleranci a zmírníme sociální napětí v některých regionech. Nový zákon o dani z příjmu, který zdaní loterie, bude pro český sport znamenat větší příliv finančních prostředků. A právě více průhledného a přímočarého financování k naplnění těchto cílů český sport potřebuje.
