Agónie světové ekonomiky

V uplynulých desetiletích jsme si zvykli na období „trvale udržitelného“ růstu světové ekonomiky. Po příchodu finanční krize v roce 2008 jsme si ověřili na vlastní kůži známou pravdu o tom, že „žádný strom neroste do nebe“ a že po časech hojnosti většinou přichází období půstu. S následky krize se potýkáme dodnes a období konce hospodářského útlumu je v nedohlednu.  Jak dlouhá agónie nás čeká?

Evropa se ocitla ve fázi recese a  pokles se nevyhnul ani Česku. Záleží však pouze na nás, jestli se bude jednat o záležitost dočasnou nebo zda se agónie stane naší trvalou diagnózou.. Důležité bude zcela nezadusit domácí ekonomiku a poptávku a přistoupit ke strukturálním změnám včetně zajištění financování nových projektů.
Ekonomické problémy jsou sdílené
Problémy světové ekonomiky byly mimo jiné způsobeny i procesem globalizace. Finanční trhy a jejich instrumenty se rozvíjely značným tempem a získaly tak náskok před jejich regulátory. Vždyť v současném globalizovaném světě od sebe již téměř nelze oddělit státy a trhy. Státy se staly významnými účastníky trhu se specifickými vlastnostmi. Hledání řešení problémů uvnitř jednotlivých států tak již nestačí. Musíme řešit problémy v rámci Evropské unie a nezbývá než je opravdu vyřešit.  
Jen pak bude mít Evropa dostatečnou váhu a sílu soupeřit s takovými světovými ekonomikami jaké představují Čína, USA, Brazílie či Rusko. Představa, že bude Česká republika sama jednat o ekonomických otázkách s některou z těchto zemí je absurdní. Stejně tak jako skutečnost, že se Západ obejde bez zemí jako Indie či Čína. Tyto země již nyní představují významnou oporu světové ekonomiky, neboť jsou to právě ony, které vykazují ekonomický růst.
Morální aspekt jako pravá příčina
Příčinu současných ekonomických problémů nelze svádět na nefunkčnost a přílišnou víru v mechaniku tržního hospodářství a kapitalismus jako takový. Spíše než tržní hospodářství a kapitalismus selhali jeho hráči, tedy vykonavatelé těchto myšlenek a principů.
Již v roce 1932 Tomáš Baťa upozornil, že pravou příčinou hospodářského úpadku není systém, ale mravní bída. Je s podivem, jak málo jsme se od roku 1932 poučili. Ekonomická rozhodnutí nesou své konkrétní morální a sociální dopady dnes, stejně tak jako před osmdesáti lety.  
Důležité bude nepropadnout panice. Nepříznivé predikce ekonomického „nerůstu“ jsou věcí jednou, jejich zabudování do našeho myšlení a činů pak věcí druhou a nebezpečnější. Stejně jako jsou sdílené a propojené naše ekonomické problémy, tak stejně tak sdílené a propojené musí být i jejich řešení.