Již nějakou dobu jsem se chtěl podívat do našeho nejmladšího národního parku a to do NP České Švýcarsko, samozřejmě včetně návštěvy NP Saské Švýcarsko.
Především mne lákal výlet na Pravčickou bránu, ale jak jsem zjistil, jak v Německu, tak i u nás, lze toho vidět mnohem více.
Přesto se domnívám, že v rámci našich možností jsme viděli hodně zajímavých míst, nachodili také hodně, takže je na co vzpomínat. Kudy jsme šli, co jsme viděli, co se nám líbilo, to vše bude v této dvoudílné reportáži. Zvu vás, čtenáře blogů na iDNES.cz, k přečtení této reportáže a snad vám tento text poslouží i jako inspiraci pro vaše putování.
Přípravy na cestu aneb jedeme vlakem!
Týden před odjezdem jsem zakoupil všechny potřebné vlakové jízdenky pro sebe a mého kamaráda Mirka. Rozhodli jsme se pro vlak z Brna především proto, že jsme neměli v plánu okružní výlety. Dalším významným faktorem byla vzdálenost z Brna - počítali jsme, že budeme unavení a ve vlaku do Brna si lépe odpočineme.
V plánu jsme měli cestu v pátek 3. srpna z Brna do Děčína a v neděli zpět. Program na sobotu a neděli jsme plánovali přizpůsobit počasí, neboť podle předpovědi to vypadalo, že bude pršet.
Drobnou komplikací byl odjezd z Brna. Několik dnů před odjezdem došlo k sesunu skály na trati Bratislava - Budapešť a dálkové vlaky tak musely jezdit oklikou. To samozřejmě znamenalo zpožděný příjezd do Prahy a tomu jsme se chtěli vyhnout.
Cesta z Brna
Abychom tedy eliminovali riziko, že v Praze nestihneme přestoupit na vlak do Děčína, rozhodli jsme se nakonec nejet až v 17:40 vlakem EC 272 Jaroslav Hašek, ale raději už v 16:40 vlakem EC 72 Smetana. Deset minut před odjezdem jsem vyzvedl jízdenky a mohli jsme nastoupit.
Cesta do Prahy proběhla bez potíží, ve vlaku jsem si začal psát text reportáže o Letní škole esperanta, kamarád si četl knížku.
V Praze jsme sice měli mít dle jízdního řádu na přestup na rychlík 618 Chomutovka jen 11 minut, ale vlak přijel do Prahy včas, dokonce s náskokem. Volného času do odjezdu jsem využil tak, že jsem kamarádovi ukázal sochu sira Nicholase Wintona.
Rychlíkem 618 Chomutovka bez problémů a včas dojedeme do Ústí nad Labem, kde se na pokladně ptáme po levné cestě vlakem do Německa, ale zdá se, že pokladní není příliš informovaná a tak si říkáme, že se zeptáme ještě v Děčíně.
Přesně v devět odjiždíme osobním vlakem do Děčína. Ubytování máme zajištěno v hotelu Maxičky, který je ale asi 5 km od centra a městský autobus nám jede až za hodinu, zkoušíme se poptat po nějakém rozumném ubytování přímo v Děčíně, ale neuspěli jsme. Takže se vrátíme na nádraží a poptáme se na cenové možnosti jízdenek do Bad Schandau. Pokladní nám vytipovala spoj z Děčína v 10:40 a na něj použít jízdenku Děčín - Bad Schandau se slevou "Malý pohraniční styk".
V 22:25 odjíždíme autobusovou linkou č. 10 z hlavního nádraží do Maxiček. Krátce po příjezdu nalézáme hotel a platíme za ubytování 380 Kč za osobu včetně snídaně.
Na pokoji samozřejmě schází záchod a sprcha, jsou na chodbě, ale příliš nám to nevadí.
Ráno zapínám notebook a díky hotelové wifině zjišťuji aktuální předpověď počasí. Vypadá to, že bude pěkně. Na sobotu tedy volíme plán, že navštívíme NP Saské Švýcarsko.
Snídaně v hotelu Maxičky je formou švédských stolů. Spolu s námi snídá několik Poláků a Němců.
Po deváté hodině odcházíme z hotelu a brzy se napojujeme na žlutou turistickou trasu do Děčína. Na nádraží kupujeme jízdenky, já variantu se zákaznickou slevou, pro kamaráda bez slevy. Do Bad Schandau jedeme Desirem, ve kterém je německé i české hlášení zastávek. Českou verzi ovšem namluvili Němci, takže nejde o nejhezčí češtinu :)
V 11:08 přijíždíme do Bad Schandau, chvíli se zdržíme na nádraží a pak jdeme k mostu přes řeku. Je to sice trochu zacházka, neboť naším cílem je zastávka tramvaje projíždějící údolím řeky Křinice k Lichtenhainskému vodopádu.
Z procházky ulicemi města Bad Schandau
V 12:00 jsme odjeli k Lichtenhainskému vodopádu. Přesněji řečeno, jen ke stanici Beuthenfall. Úsek Beuthenfall - Lichtenhainský vodopád je bohužel uzavřen kvůli povodním a je v opravě. I tak jsme si ale cestu romantickým údolím tramvají užili. Jízdenka v jednom směru nás stála 4 €.
Na konečné tramvaje v Bad Schandau
Z dočasné konečné tedy musíme pěšky, ale příliš nám to nevadí. U vodopádu je restaurace, kamarád si objednává kávu a píše pohledy. Já v klidu čekám, není zatím kam spěchat. Nejkratší trasa do obce Vysoká Lípa sice měří jen 21 km, my máme v plánu delší a zajímavější trasu.
Lichtenhainský vodopád
Kravín alias Kuhstall
Prvním naším cílem je Kravín, což je skála podobná Pravčické bráně. Skála je vysoká 11 metrů a široká 17 metrů. Jak jsme se mohli dočíst, po Pravčické bráně je druhou největší skalní bránou Labských pískovců. Na rozdíl od Pravčické brány je však přístup ke Kravínu bezplatný. A ani výstup není příliš náročný. Ještě nás čekají náročnější výstupy.
Vyhlídka z Kravína
Hurá na Zeughaus, ale jinudy!
Dalším naším cílem je turistická chata Zeughaus. Z Kravína sice existuje pohodlnější cesta, my však vzhledem k příznivému počasí volíme náročnější a delší cestu. A tak pokračujeme po červené směrem na vrchol Kleiner Winterberg. První úsek cesty je sestup mezi skalami, pak si chvíli odpočineme na relativně rovné cestě a zase stoupáme. Výstup na Kleiner Winterberg je ve srovnání s Kravínem náročnější, ale odměnou nám jsou nádherné vyhlídky do krajiny. Červená značka se po chvíli připojí k modré značce, my ale na Großer Winterberg nepůjdeme, neboť to už bychom si opravdu zašli. Možná, kdybychom z Děčína odjížděli o dvě hodiny dříve vlakem, tak bychom zvládli oba Winterbergy. I tak se ale nedá říct, že by cesta k Zeughausu byla nudná.
Fascinující vyhlídka na krajinu nedaleko vrcholu Kleiner Winterberg
Zvolili jsme kombinaci zelené a červené turistické trasy. První část byla díky prudšímu sestupu náročnější, druhá část - červená turistická trasa už byla pohodovější.
Sestup k Zeughausu
Poslední část cesty k Zeughausu už byla chůze po lesní silnici. Mezitím přišel déšť, takže jsme vytáhli deštníky a došli za deště k Zeughausu. Zhoršeného počasí jsme využili k návštěvě bezplatného informačního centra pro turisty.
Zpátky ke Křinici
Cesta ke Křinici se ale od Zeughausu mírně komplikuje. Modrá trasa je dočasně kvůli kalamitě uzavřena. A stále prší. Kamarád navrhuje zajít na jednu kávu zpátky do Zeughausu, v klidu prostudovat mapu a mezitím už určitě přestane pršet. Jenže, stejný nápad jako my mají i další turisté, takže v Zeughasu si nesedneme. No nic, půjdeme ke Křinici místo po modré nově po zelené. A navíc to vypadá, že brzy již přestane pršet.
Vyrazili jsme tedy ke Křinici po zelené trase. Dodnes nevím, na kterou křižovatku jsme přišli, ale podle mapy to vypadalo, že když odbočíme ze zelené trasy, dojdeme ke Křinici také. Tím pádem jsme se ale vrátili k modré turistické trase dříve. Serpentiny nás dovedly k Thornwaldovu mostu a tím pádem ke Křinici. K hraničnímu přechodu Zadní Jetřichovice zbývá 4,7 km.
Následky kalamity v údolí Křinice
Podél Křinice zpět do České republiky
Poslední část našeho dnešního pochodu po území Německa už je opravdu pohodová. Klidným tempem přicházíme přibližně v 18:45 na hraniční můstek. Žádné hraniční kontroly se samozřejmě nekonají. Taktéž příroda se nemění, jedinou významnou změnou je české značení pro turisty a cyklisty.
V údolí Křinice se nachází Mariin pramen
Romantické údolí Křinice
Naším cílem je vesnice Vysoká Lípa, kde máme domluvené ubytování v kempu. Pokračujeme tedy po zelené trase na rozcestí Hluboký důl.
Romantickým údolím pomalu míříme k hranicím
Přechod hraničního můstku...
Na české straně hranic aneb kandidát na nejromantičtější hraniční přechod?
Poslední výšlap
Abychom se však do Vysoké Lípy dostali, musíme zvládnout ještě jedno stoupání. Takže stoupáme po cyklotrase k Malé Pravčické bráně. Od ní pokračujeme po červené trase na skalní hrad Šaunštejn.
Vyhlídka na Šaunštejn z Malé Pravčické brány
Na skálu už nelezeme, není čas a chybějí síly. I přesto se nám úsek Malá Pravčická brána - Šaunštejn líbil.
Pod Šaunštejnem
Je asi osm hodin a my přicházíme do Vysoké Lípy. Ještě průchod vesnicí ke kempu "Mosquito Intercamp" a krátce před půl devátou jsme zdárně v kempu. Platíme 155 Kč za osobu na jednu noc, přebíráme si lůžkoviny a odcházíme si odložit věci na chatku.
V kempu
Příjemným překvapením je nám možnost připojení se na wifi síť, takže u večeře a piva ještě kontrolujeme předpoveď počasí na neděli a trasu nedělního pochodu. O tom, kudy jsme šli v neděli a co zajímavého jsme viděli, se dočtete v druhém díle této reportáže. -mir-
Celková bilance sobotního pochodu (včetně sestupu z hotelu v Děčíně k nádraží a od nádraží v Bad Schandau k tramvaji):
5,3 km od hotelu k nádraží v Děčíně
Cca 2,5 km od nádraží v Bad Schandau k zastávce tramvaje
Cca 25 km od konečné tramvaje Beuthenfall do kempu ve Vysoké Lípě, nastoupáno asi 1300 m, klesání asi 1300 m
