V prvním díle této dvoudílné reportáže o výletu po Českosaském Švýcarsku jste si mohli přečíst o tom, jak vznikla myšlenka cesty do tohoto krásného koutu naší vlasti. A také o tom, co jsme viděli v rámci NP Saské Švýcarsko.
V druhém díle reportáže se tedy dočtete o tom, co zajímavého jsme viděli v NP České Švýcarsko.
Ráno jsme vstávali v osm a abychom načerpali sílu na další pochod, jdeme se ještě před odchodem nasnídat. Za 60 Kč dostáváme za chvíli poměrně solidní snídani (pečivo, salám, sýr a marmeláda, čaj...). Tak a hurá po silnici do Jetřichovic a potom na Jetřichovické stěny.
Začátek našeho putování je tedy poměrně nenáročný a po asi 40 minutách jsme v Jetřichovicích. Z této vesnice vede hned několik tras, my však volíme červenou značku, která vede na Jetřichovické stěny.
Malebný dům v Jetřichovicích
Začátek trasy v obci není samozřejmě příliš náročný, ale po chvíli už to taková pohoda není. Inu, naučná stezka Jetřichovické stěny má pravdu: čeká Vás náročná cesta, ale odměnou Vám budou nádherné vyhlídky. To samozřejmě má i jeden spíše negativní aspekt: Nejsme sami, kdo si chce užít výhled na krajinu z Mariiny skály, tedy první skály na trase, ze které je opravdu pěkný výhled. Nahoře na vyhlídce je tedy malý Václavák.
Stoupání z Jetřichovic
Vyhlídka z Mariiny skály
Další možnost vyhlídky do krajiny máme na Vilemíně stěně, která je ve srovnání s Mariinou skálou snadněji přístupná z hlavní cesty.
Na Vilemíně stěně
Až po vyhlídku Rudolfův kámen značka vede po uzkých cestách a po hřebeni, takže se jde poměrně pohodlně. Žádná prudká stoupání ani klesání.
Tato idylka skončí pod Rudolfovým kamenem. Než ale začneme sestupovat k místu "Pohovka", vylezeme na Rudolfův kámen. Oproti Mariině skále je na Rudolfově kamenu méně lidí, je to však podle mého názoru dáno tím, že výstup na skálu je i navzdory žebříku a schůdkům opravdu náročný.
Pod Rudolfovým kamenem
Prudký sestup k Pohovce nás však nepřivádí zpátky do údolí, červená značka totiž dále vede Jetřichovickými skalami až k rozcestí Česká silnice. Kromě vyhlídek na Vysokou Lípu nás také zaujal panel naučné stezky o Smyku Gärtner Bloß na získávání dřeva z lesa. Ještě menší klesání a konečně jsme na rozcestí Česká silnice. Pokračujeme po silnici na rozcestí Pod Šaunštejnem.
Vyhlídka na Vysokou Lípu
Trochu si odpočiňme před dalším výšlapem..
Jelikož máme v plánu ještě vystoupat na Pravčickou bránu, volíme od rozcestí Pod Šaunštejnem lehčí a kratší trasu, tedy po žluté značce. Na Mezní Louku tedy přicházíme ještě plni sil a připraveni na závěrečný výstup, tedy na Pravčickou bránu. Přesto na chvíli odpočíváme. Navštívili jsme také informační centrum, ale ve srovnání s informačním centrem v Jetřichovicích se nám zdá, že zde si mohou lidé hlavně koupit mapy a nějaké knížky, bezplatných informačních letáků mají nějak málo.
Závěrečný výstup
Poslední náročný výstup našeho dvoudenního putování po Českosaském Švýcarsku je tedy, jak už jsem naznačil, na Pravčickou bránu. Do Hřenska to je 8 km a náš autobus do Děčína má odjíždět v 17:18 a jelikož je asi 14:00, rozhodnutí je jasné: na Pravčickou bránu vylezeme. Času je dost.
Příjemným zpestřením je naučná stezka Okolím Hřenska, která nám kromě zajímavostí o Hřensku a okolí navíc dává informaci o tom, jak dlouho ještě půjdeme na Pravčickou bránu.
Náhle přichází déšť - to se dalo čekat podle dusna, které ten den bylo, ale že bude déšť jen v podobě pár kapek, to jsme nečekali. Ale vlastně je to dobře, kdyby přišel slejvák v době, kdy jsme byli vysoko ve skalách, asi by se nám moc pohodlně nešlo dolů do Hřenska.
Před skálou "Homole"
V dobré náladě tedy přicházíme krátce po třetí pod Pravčickou bránu. Samozřejmě, z místa, kterým vede turistická trasa, toho není mnoho vidět, takže pokračujeme ve výšlapu nahoru na vyhlídku. Platíme vstupné a začínáme se kochat. Tedy, samozřejmě jen krásou krajiny, z cen v restauraci moc nadšení nejsme. Navíc výlet ještě není za námi, takže není co zapíjet.
Pravčická brána
Zajdeme na všechny návštěvníkům přístupné vyhlídky a krátce po čtvrté odcházíme pomalu zpět na hlavní turistickou trasu do Hřenska.
Další vyhlídka
Do Hřenska je to podle naučné stezky už jen 20 minut, jsme tedy klidní, autobus stihneme. Už jen zvládnout ten sestup do údolí, který je opravdu prudký.
Hurá, sestup máme za sebou a protože máme ještě čas do odjezdu autobusu, zastavujeme se Hřensku na kofolu. Teď už je opravdu co zapíjet. A krátce po čtvrt na šest odjíždíme do Děčína. Před odjezdem vlaku EC 379 Carl Maria von Weber máme ještě chvíli času, kterou využijeme pro menší nákup v Bille.
Vlak přijíždí včas a po chvilce nacházíme dvě volná místa. V Praze využiji času v podobě 16 minut do odjezdu tohoto vlaku do Brna k vyzvednutí bezplatného nápoje v ČD centru na základě předložení jízdenky.
Ve vlaku pokračuji v psaní reportáže o letní škole esperanta v Nitře a našemu spolucestujícímu půjčuji nabíječku mé Nokie. Do Brna přijíždíme nakonec o něco dříve než se píše v jízdním řádu, za což patří Českým dráhám jen dík a toho samozřejmě využívám, protože stíhám dřívější odjezd tramvaje z hlavního nádraží. Doma důkladná sprcha, trochu mám otlačená záda z nošení batohu s notebookem, jsem unaven, ale jsem spokojen. -mir-
Celková bilance nedělního pochodu (bez započtení odboček na skalní vyhlídky):
25 km pochodu z kempu přes Jetřichovické stěn, Mezní Louku a Pravčickou bránu
Nastoupáno přibližně 1150 metrů, klesání asi 1260 metrů (bez odboček na skalní vyhlídky, ty mohou být ještě víc).
Doporučení a tipy:
1) Zkuste si sehnat ubytování spíše v centru Děčína, můžete pak odjet z Děčína do Bad Schandau dříve a tím získat více času na tůru po německé části této nádherné oblasti.
2) Výšlap na Pravčickou bránu z Hřenska je fuška, pokud můžete, zahajte výstup raději z Mezní Louky.
3) Ve Vysoké Lípě je více dostupných ubytování, ale pokud Vám jde, stejně jako nám, jen o přenocování bez nějakého velkého komfortu, doporučuji Intercamp MOSQUITO.
4) Vybavte se spíše vlastním pitím. Zeughaus nepatří díky své poloze uprostřed národního parku k levným občerstvovnám. Podél Křinice je sice Mariin pramen, ale od něj je to ještě kus cesty k první občerstvovně ve Vysoké Lípě a navíc jde o poměrně náročný přechod díky nutnosti zdolat Malou Pravčickou bránu.
5) Zkuste spíš dopravu vlakem než autem. Na závěr vašeho putování si můžete v klidu odpočinout ve vlaku.
6) A hlavně: užívejte si to. Stojí to fakt za to. Ať se vám v Českosaském Švýcarsku líbí.
7) Jo a prosím vás, neputujte po Českosaském Švýcarsku s notebookem, který nesete v batohu a je veliký natolik, že můžete využít i numerickou klávesnici. Nechápu, co mne to napadlo, ale ano, můj notebook se mnou byl na Pravčické bráně. Ale záda jsem z toho cítil pěkně a někdy mi notebook byl spíše na obtíž :)
