Reportáž z víkendové cesty po Slezsku

Aneb pohádka o flirtu s Flirtem, o rozebraném eskalátoru, levném hotelu v Českém Těšíně a dalších příhodách aneb bláznivý víkend na ještě bláznivějším Slezsku...

Když 8. ledna 2011 vyšla na ŽelPage pozvánka na 4. mezinárodní neformální setkání příznivců a milovníků železnic v Cieszynie, netušil jsem, co se z tohoto víkendu vyvine. Nicméně, zbývalo již udělat jen dvě zkoušky a tak byla vysoká šance, že bych se mohl setkání dne 22. ledna zúčastnit při již splněných studijních povinnostech. O pár dnů se ozval i můj kamarád, Jakub Moučka, který o mé posedlosti Polskem ví. Navrhl rovněž, že bychom se mohli zdržet až do neděle s tím, že bychom někde přenocovali a v neděli bychom projezdili Ostravu.

Napřed ale bylo nutné udělat poslední dvě zkoušky, z nichž jedna byla pro mne velmi důležitá - pokud bych jí nedal napoprvé, bylo by poměrně komplikované vymyslet, jak skloubit setkání a současně učení na zkoušku znovu. Naštěstí se mi podařilo zkoušku hned napoprvé zvládnout. Naneštěstí však výsledky zkoušky přišly poněkud později než jsem čekal a tak jsem zakoupil jízdenky s menší slevou (šlo o jízdenky SporoTiket Česko - zákaznickou verzi). Nicméně v době nákupu jsem již nepochyboval o tom, že poslední zkoušku zvládnu také a tak už bylo jasné, že pojedeme. Onu poslední zkoušku jsem nakonec také zvládl.

A tak jsme tedy v sobotu 22. ledna v 7:02 odjeli rychlíkem 733 Radegast směr Bohumín. Můj kamarád sice vlastní In-Gold, nicméně cestování v druhé třídě (navíc ve voze, který měl nové čalounění sedadel) mu příliš nevadilo. V 9:28 jsme přijeli do stanice Ostrava - hlavní nádraží. V 9:49 jsme odjeli spěšným vlakem 1613 do Českého Těšína, kam jsme přijeli v 10:32. Za jízdenku z Brna do Českého Těšína jsem zaplatil 160,-Kč. Na nádraží jsem vyměnil koruny na złoté. Jelikož do setkání zbývá ještě půlhodina, rozhodli jsme se jít ověřit rezervaci do hotelu Piast, který je hned naproti nádraží. Tento hotel objevil můj kamarád a zaujal nás především svojí cenou: 200,-Kč na osobu na jednu noc ve dvoulůžkovém pokoji (celkem tedy 400,-Kč) bez příslušenství, ovšem v ceně byla i snídaně. Po chvilce čekání před recepcí přichází recepční, potvrzuje naši objednávku, předkládáme naše občanské průkazy a platíme každý 200,-Kč. Je nám nabídnuta možnost využít i sprchy za 30,-Kč, usoudíme však, že se bez sprchy obejdeme. Snídaně bude v neděli až od deseti hodin. Pak už si jdeme odložit méně potřebné věci na pokoj. Na pokoji nechybí malé umyvadlo, záchod je na chodbě a na postelích je i ručník a mýdlo. Dalším příjemným zjištěním je nezaheslovaná wi-fi síť.

Hotel Piast (přímo naproti nádraží)

Blíží se jedenáctá hodina a tak se vrátíme na nádraží, kde má být sraz. V hale již několik lidí čeká, nicméně většinu z nich vůbec neznám a Jakub také ne. Po jedenácté nás zdraví organizátoři, především Martin Ostruszka. Prohlídka města začne hned na nádraží, kdy se seznámíme s historií železnice v Těšíně. A hlavně také něco málo o tramvajích, které zde jezdily po první světové válce. Dnes již není poznat, že zde dříve jezdily tramvaje, kromě pamětní desky na bývalé tramvajové vozovně a jednoho pozůstaku tramvajového vedení na nádražní budově v Českém Těšíně se turista o tramvajích nedozví. Pokračujeme k podchodu, který spojuje Hlavní třídu a Ostravskou. My pokračujeme po Hlavní třídě. Zastávka u konce ulice Pražská se neobejde bez malého konfliktu s policií, když Martin Ostruszka vyleze na parapet, abychom ho lépe slyšeli a vzápětí je upozorněn policií, aby si slezl. Ale to se již blížíme k hranici s Polskem.

Hranice je již nedaleko

Dnes se již samozřejmě kontroly občanských průkazů pasů nekonají a tak pokračujeme po mostě jako by se nic nedělo a mezi městy žádná hranice nebyla. Přicházíme k ulici Głęboka, čili Hluboká. Zde tramvaj odbočovala doprava do prudkého kopce, ale aby toho nebylo málo, byla zde současně, v zatáčce, odbočka do vozovny. Není divu, že zde došlo i k nehodám, kdy tramvaj vykolejila. Pokračujeme ulicí Hlubokou na hlavní náměstí. Po cestě se dozvídáme původ názvu ulice - ulice i dnes připomíná tak trochu koryto řeky, do kterého lze sejít po schodech.

Ulice Hluboká

Po cestě se ještě zastavíme v knihovně. Ta je mi již dobře známá, v říjnu 2010 jsem ji osobně navštívil kvůli polské literatuře pro mou rešerši. Prohlížíme si malou výstavku fotografií vlaků z regionu. Pak už přicházíme na hlavní náměstí (Rynek), kde nás čeká první malé překvapení. Jeden z organizátorů má s sebou zvonek od tramvaje a cinknutím připomene alespoň symbolicky časy první republiky, kdy ještě Těšín byl jedno město. Dozvídáme se také o záměru vybudovat malý tramvajový pomník přímo na náměstí.

Rynek - hlavní náměstí v Cieszynie

Naše kroky vedou z náměstí na nádraží v Cieszynie, které však na rozdíl od toho v Českém Těšíně, má nejlepší léta za sebou, jezdí odsud velmi málo vlaků a budova je zavřená.

Jízdní řád v Cieszynie, jeden z vlaků se jmenuje "Kamrat"

Dnes však přijel vlak neobyčejný - jednotka EN75 Flirt!

Jednotka EN75 alias Flirt od švýcarské firmy Stadler Rail (blýská se na lepší časy?)

Interiér Flirtu

V porovnání s jednotkou EN57 známou jako "kybl", dřevolíno jde o obrovský skok dopředu. V 13:13 přijíždí jednotka EN57, ač rekonstruovaná (nové čelo, nový interiér), vedle jednotky EN75 působí dosti staře.

Příjezd jednotky EN57 alias kyblu, dřevolína

Dvě minuty po příjezdu tohoto vlaku odjíždíme naopak my, účastníci setkání, Flirtem a to zcela zdarma. Flirt s Flirtem však už netrvá příliš dlouho, u elektrárny musíme vystoupit.

Flirt u elektrárny, koleje nejblíže mně vedly do Českého Těšína

V tomto místě se koleje dělí. Jedny vedou do elektrárny, jedny vedly do Českého Těšína a jedny vedou směrem na Zebrzydowice. Ještě poslední fotky a už jen máváme vlaku, který se vrací zpět do k nádraží.

Protože je již čas oběda, končí u elektrárny a bývalé tramvajové vozovny oficiální prohlídka s výkladem. Naše kroky směřují do vinárny u Czecha do uličky Tří bratří.

Vinárna u Czecha

Čeká nás tradiční český oběd: vepřo-knedlo-zelo, podle chuti pak pivo (Svijany) nebo další nápoje. Po obědě začíná promítání, nejprve Bovery, historické tramvaje, která byla zachycena na nádherné trati mezi Libercem a Jabloncem. Po tomto promítání dočasně opouštím setkání a odcházím do asi 2 km vzdáleného EuroSparu. Mým cílem je v EuroSparu koupit tzv. brioszku, což je výrobek, který vypadá asi takto, ale doposud jsem ho neviděl v ČR. A jelikož mi z EuroSparu napsali, že brioszku mají, rozhodl jsem se vyrazit. V obchodě mne však čeká zklamání. Brioszka již není a zítra ráno také nebude. Pořizuji tedy alespoň piva Brackie Mastne a Brackie Pale Ale (místní pivní speciály) a Wojaka (obsah alkoholu je 9 %), celkem od každého druhu dva kusy. To je však po domluvě s kamarádem z Brna, který se o speciály přihlásil. Spokojen se vracím zpět do vinárny, kde mezitím neproběhla žádná prezentace, takže jsem kromě debat u piva o nic nepřišel. A co jsme mohli ještě vidět? Například mix z cesty po Ukrajině, dále přednášku o anaglyfech a jejich využití při fotografování vlaků a stanic včetně praktické ukázky editace v programu. Dalším bodem je malá přednáška Jakuba Moučky o drážním kole (speciálně upravené kolo pro jízdu po železniční trati), dále jsme viděli video o tom, jak zprovoznit CityElefant, jak vypadá ruská dálnice a mnoho fotek, mnohdy až kuriózních nehod. Viděli jsme také záběry z balkánských železnic, především impozantní viadukty a tunely.

Nechyběla ani projekce reportáže o našem setkání u vlaku Flirt.

Posledním bodem byla projekce fotek z Bieszczad, hor na hranici se Slovenskem a Ukrajinou, kde jsou provozovány lesní železnice a začíná platit pravidlo: kdo z Polska nebyl v Bieszczadech, jako by nebyl. Fotky jsou opravdu pěkné. Ale to už mnoho účastníků setkání odjelo zpět do svých domovů a zůstávají jen místní nebo ti z nás, kteří mají zajištěné ubytování. Ale jsme již dost unavení a tak zaplatíme (ještě jsem stihl otestovat pivo grzane) a odcházíme spát na hotel. Tentokrát jdeme přes druhý most, je to kratší. Zaléháme. Co se dělo v neděli, bude v druhé části. -mir-