Reportáž z víkendové cesty po Slezsku - díl druhý

Aneb pohádka o flirtu s Flirtem, o rozebraném eskalátoru, levném hotelu v Českém Těšíně a dalších příhodách aneb bláznivý víkend na ještě bláznivějším Slezsku...

V prvním díle této reportáže z víkendové cesty po Slezsku jsem se věnoval tomu, co jsme zažili v sobotu v Českém Těšíně, respektive v Cieszynie. V tomto díle se budu věnovat tomu, co jsme zažili v Ostravě...

Jelikož nám bylo na recepci sděleno, že snídaně se v neděli podávají až od deseti hodin, mohli jsme si pospat. Přesto jsme před devátou již vstali. Jakub se obléká a odchází koupit polská piva. Po asi dvaceti minutách je zpět. Tři polská piva pořídil v trafice od hraničního mostu. Vzhledem k tomu, že jde o obchod nedaleko hranic, mohl platit v korunách. Na české straně chtěl vyzkoušet nějaký obchůdek s alkoholem, ale zjistil, že se v něm prodává jen tvrdší alkohol.

Provedli jsme také dokumentaci pokoje:

Náš pokoj

Náš pokoj byl malý, ale našim potřebám (jen přenocovat) plně vyhovoval. Před desátou jsme z pokoje odešli a šli odevzdat klíče na recepci. Naše kroky pak vedou do hotelové restaurace. Usadíme se ke stolu a po chvíli dostáváme seznam jídel. Potěší nás možnost vybrat si ze šesti jídel. Volím omeletu se žampiony, Jakub pak míchaná vajíčka. Náš vlak do Ostravy má odjíždět v 10:43 a vzhledem k tomu, že nádraží je hned naproti hotelu, neděláme si starosti. Nicméně, snídani jsme dostali přeci jen trochu později než jsme si mysleli, a tak nakonec odcházíme na nádraží pět minut před odjezdem. Pár slov ke snídani: až na to, že v neděli se podávala až od deseti hodin, jsme byli spokojeni a pro eventuální příští návštěvu Českého Těšína víme, že na obyčejné přespání plus snídani tento hotel postačuje a že jej tedy rádi znovu využijeme. Na nádraží kupuji jízdenku z Českého Těšína do Bartovic, dále již nám poslouží víkendová jízdenka, kterou Jakub zakoupil v sobotu večer na nádraží. Usedáme do vlaku City Elefant a dle jízdního řádu odjíždíme. Nejedeme však až do centra Ostravy, ale jen do Vítkovic. Vystupujeme a hned si všímáme eskalátoru.

Eskalátor

Nejprve se domníváme, že eskalátor je pouze momentálně mimo provoz kvůli opravě. Nad ním nás čeká náš kamarád Martin Večeřa, který nám hned vysvětluje, že o opravu nejde. Za jeho stav zodpovají jistí občané. Inu, musíme po schodech...

V hale nádraží (hala samotná je poměrně veliká, ale v neděli zde nečeká mnoho lidí) se setkávám osobně s panem Stehlíkem, se kterým jsem se domluvil na osobním předání DVD Esperanto Elektronike (Esperanto elektronicky). Toto osobní předání původně nebylo v plánu, ale vzhledem k výletu do Ostravy jsem navrhl panu Stehlíkovi osobní předání a tak jsme mohli i chvíli hovořit o obsahu DVD atp...

Jakmile jsem měl tento "kšeft" uzavřen, loučím se a jdu si koupit dvě jízdenky za 14,-Kč, které budu potřebovat na jízdu tramvají do Zátiší. Pak už čekáme společně (tj. já, Jakub a Martin) na linku 11, směr Výstaviště. Tou jedeme až na zastávku Nová Ves, vodárna, kde přestupujeme na linku 7 směr Vřesinská.  Už při cestě k zastávce Nová Ves, vodárna, si všímám, že chvílemi projíždíme úseky, kde v okolí tratě je jen les nebo pole. Linkou číslo 7 tedy jedeme až na konečnou Vřesinská, kde přestupujeme na linku 5 směr Zátiší. O víkendu je na lince půlhodinový interval a jezdí na ní buď dvojička tramvají T3 a nebo jedna tramvaj K2. Protože však tramvaj stojí na konečné Vřesinská v zatáčce a není vybavena kamerami, nevidí řidič, zda někdo nenastupuje na konci tramvaje. Pro tyto účely je u konečné budka dispečera, který situaci zkontroluje a odpíská odjezd. Zpočátku projíždíme zástavbou, brzy však jedeme podél polí a v lese. Na konečné má tramvaj přibližně pět minut pauzu do odjezdu, my však jdeme do nedaleké hospůdky U Tondy na čaj.

Výchozí zastávka linky 5 - Vřesinská

Konečná Zátiší

Během pobytu v hospůdce U Tondy začalo sněžit ještě více. Ale to už jsme se vrátili zpět na konečnou, kam mezitím přijela dvojička tramvají T3. O víkendu je, jak už jsem řekl, půlhodinový interval a to také znamená, že na této lince se o víkendu svezete buď dvojičkou T3 nebo tramvají K2.

Konečná Zátiší a stanicující dvojička tramvají T3

Po příjezdu na konečnou Vřesinská pokračujeme znovu linkou 7 směr Výškovice. Všímám si také poznámky, že zastávka Svinov, mosty, horní zastávka, má uvedeny zóny 1, 3, 4. Ptám se Martina, proč tomu tak je. Dostávám vysvětlení, že je to kvůli tomu, aby lidé, kteří bydlí v zóně 3, mohli dojet k nádraží ve Svinově na jednozónovou jízdenku, stejně jako lidé, kteří bydlí v zóně 1 či 4.

Přemýšlím, zda je normální, aby zastávka byla ve více zónách. Po chvilce dospěji k názoru, že je to postavené na hlavu - může přeci být dvouzónová jízdenka za stejnou cenu. Ale budiž, zdá se, že manažeři ODISu se řídí heslem: proč to dělat jednoduše, když to jde složitě. Poprvé si říkám, že jsem rád, že bydlím v Brně, kde jsou dvě hlavní zóny a tím to hasne.

Během jízdy k zastávce Obchodní centrum se také dozvídáme o ostravských tramvajových vozovnách - Poruba a Křivá. Dozvídáme se, že Poruba je vozovna, která plní nařízení vedoucích odpovědně, kdežto vozovna Křivá si tzv. dělá, co chce. Martin nám povyprávěl o případech, kdy měly obě vozovny odpovědně posílit vybrané tramvajové linky a na některých udělat škrty. Poruba to pochopila, Křivá také, ale přesně naopak.

Jak už jsem naznačil, jeli jsme tramvají na zastávku Obchodní centrum, protože jsme chtěli navštívit ostravskou pobočku Ikey, kde rovněž platila akce "masové kuličky a brambory za 20 korun". Nadlábli jsme se a po rychlém proběhnutí bludištěm (protože vstup do restaurace není současně východ) a průchodem přes pokladny jsme mířili zpátky na tramvaj.

Naše jízda Ostravou pokračovala na konečnou do Výškovic, odkud jsme pak linkou 31 přes Kunčičky na konečnou Nová huť jižní brána. Až doposud jsme v tramvajích potkávali, řekněme to slušně, běžné cestující. Teprve na této lince potkáváme i spoluobčany. Nicméně, nikdo si nikoho nevšímá a tak v poklidu přijiždíme za stálého sněžení k Nové huti. Autobus má však zpoždění a hrozí tak, že nestihneme tramvaj na konečné a proto vystupujeme o zastávku dříve a nastupujeme tedy do tramvaje už na zastávce Nová huť, hlavní brána. Linka číslo 9 nás doveze až do centra Ostravy, předtím však projedeme přes úsek Osada míru - Důl Zárubek. Společnost nám opět dělali i jistí spoluobčané, nikdo si však nikoho nevšímal, což bylo dobře a tak jsme se mohli patřičně užít rychlou jízdu v tomto úseku.

T3 na zastávce Nová huť, hlavní brána

Po průjezdu tímto úsekem jsme přijeli do centra. Pokračujeme pěšky na Stodolní, kde ale panuje klid a tak si po projití touto ulicí konečně mohu říct: byl jsem v nejslavnější ulici ČR. A z této ulice popojedeme vlakem z nedaleké stejnojmenné zastávky na hlavní nádraží. Ani zde se však dlouho nezdržíme a pokračujeme trolejbusem, což je jediný dopravní prostředek, který jsme v Ostravě doposud neotestovali. Trolejbusem 21Tr jedeme až na konečnou Sokola Tůmy. Řidič trolejbusu má však toto odpoledne opravdu trvdý chleba, místy kloužeme po ledě. To však způsobilo to, že jsme chytli zpoždění, což by znamenalo problém pro Martina, který potřeboval stihnout vlak domů. Rychle běžíme na tramvaj, naštěstí stíháme a svezeme se tak až na zastávku Náměstí Republiky, odkud jdeme pěšky k nádraží Ostrava - střed. Martin kupuje jízdenku, musí však vyčkat, až se zvědaví cestující vyptají na vše, co potřebují vědět. Ještě krátká společná jízda osobním vlakem do zastávky Ostrava - Kunčice, kde se loučíme. Tedy, Martin pokračuje dále, já s Jakubem vyrážíme opět k Nové huti. Do odjezdu tramvaje linky 9 máme přibližně 20 minut, a tak si procházíme i smyčku tramvaje. Zpestřením jinak poměrně nudného čekání na tramvaje je nám příjezd spoluobčanů, kteří se nás ptají z auta na nějakou ulici. Odpovídáme, že nejsme místní. Z nějakého důvodu však tito spoluobčané míří přímo k bráně a zřejmě si myslí, že budou moci vjet do areálu. S úsměvem sledujeme jejich počínání, které se samozřejmě minulo účinkem (vrátný je vykázal, že tudy rozhodně ne).

Tramvaj na konečné Nová huť, jižní brána

Nakonec jsme však rozhodlit jet tramvají jen jednu zastávku, tedy na zastávku Nová huť, hlavní brána a potom linkou 31 na zastávku Bivojova, odkud jsme měli jít na zastávku Důl Jeremenko. Problém však nastal v tom, že hlášení zastávek bylo z nám neznámého důvodu posunuté a my jsme tak vystoupili o zastávku dál, až na Ocelářské. Aniž bychom se podívali, zda jsme skutečně vystoupili na správné zastávce, pokračovali jsme pěšky rovně a ve chvíli, kdy jsme došli pod most a tramvaj nikde, došlo nám, že jsme vystoupili na špatné zastávce a že tedy musíme jít zpátky. Ale do odjezdu vlaku do Brna bylo stále dost času a tak jsme v poklidu došli k tramvajové zastávce Důl Jeremenko. Počkali jsme na příjezd linky 1 směr Dubina Interspar. V Intersparu jsme udělali menší nákup jídla na cestu zpět.

V 19:28 jsme odjeli linkou 17 směr nádraží Svinov. Přijiždíme tramvají v 19:47, což je čas akorát na dojití na vlak, který jede v 19:54 do Brna. Rychlík 1538 přijíždí na čas a my chvíli vybíráme, kde budeme sedět. Nakonec vítězí vagon druhé třídy, který má nová čalounění sedadel. Během cesty debatujeme a probíráme zážitky z uplynulého víkendu. Popijeme také jedno polské pivo. Do Brna přijíždíme bez zpoždění v čase 21:57, za což ČD chválím, protože večerní doprava již není v Brně tak častá jako během odpoledne. Bohužel, v čase příjezdu tohoto rychlíku mi zrovna odjíždí linka číslo 9. Rozhoduji se vyzkoušet jedničku na Moravské náměstí, ale i ta mi ujíždí před nosem. Nezbývá než čekat na další spoj. Na Halasově náměstí musím ale ještě vyčkat na linku 57 asi 4 minuty v mrazu. Říkám si, že kdyby rozjezdy jezdily v Brně o víkendu již od deseti hodin večer po 15 minutách, dostal bych se domů rychleji a dříve.

Utahán, zpocen, ale spokojen, přicházím domů. Dávám si sprchu, nastavím budíka na pátou ráno (protože mne druhý den čeká ranní brigáda) a uléhám. A tím skončil bláznivý víkend po Slezsku. V praxi jsem pochopil význam písničky od Nohavicy "Ostrava Černá", svezl se zdarma vlakem v Polsku, strávil příjemné odpoledne u piva a projel jsem se po nechvalně známé trati do Zátiší. -mir-