Letos je to 80 let od vydání prvního komiksu o Rychlých šípech a 20 let od úmrtí Jaroslava Foglara. Ústřední myšlenka boje dobra se zlem a cesty k ušlechtilosti zůstává aktuální i v dnešní době. Čemu se však můžeme už jen pousmát?
Kromě výročí úmrtí Jaroslava Foglara stojí za to připomenout, že nedlouho před jeho úmrtím byla vydána kniha, která obsahuje všechny příběhy napsané Jaroslavem Foglarem. Před 21 lety byly tedy příběhy vydány uceleně.
Na závěr této sbírky přichází ke slovu Václav Nosek - Windy se svou ediční poznámkou, ve které správně na straně 331 připomíná, že Jaroslav Foglar se dokázal na svět kolem dívat mladýma očima. Proto si jej tolik generací dětí tak zamilovalo a ještě zamiluje, navzdory některým dnes překonaným dobovým prvkům.
Ano, dobové prvky v podobě oblečení, prostředí a sociálních poměrů jsou poplatné době. Přesto jak se mohli návštěvníci Knihovny Jiřího Mahena v říjnu přesvědčit díky putovní výstavě Pocta Rychlým Šípům, existuje několik autorů, kteří s odkazem Rychlých šípů pracují dále a přivádí tak pětičlennou skupinu do úplně nových dobrodružství, včetně cestování letadlem.
Když se ale zaměříme jen na původní sbírku všech příběhů od Jaroslava Foglara, zjistíme, že i navzdory některým prvkům nám mohou příběhy leccos sdělit, byť některé příběhy můžeme už dnes brát s rezervou.
Které konkrétně?
Už na začátku, chvíli poté, co se Rychlé šípy dají dohromady, si musí vydělat peníze na zařízení klubovny. Rychlé šípy v tomto příběhu ukazují, že mají dobrá srdce a peníze vydělané věnují uprchlíkům ze zabraného území. Když pomineme, že není jasné, odkud česky mluvící uprchlíci přijeli a do kterého města (to však Foglar nikdy také neprozradil), tak výdělečná činnost Rychlonožky v podobě půjčování kola je v dnešní době minimálně úsměvná. V době internetu v mobilu a přístupu k informacím takřka kdykoliv a kdekoliv (kromě míst bez signálu) by asi mládež stěží prodávala večerní noviny, jako to dělá Červenáček.
Podobně v době mobilních telefonů a internetu by asi těžko někdo jen tak běžel z hradu až na pobočku policie, jako to udělal v příběhu Rychlé šípy ve službách zákona Rychlonožka. Mimochodem, poklad, který Rychlé šípy pomohly nalézt na hradě, na závěr příběhu odkáží českým uprchlíkům.
Romantika přecházení zdí za účelem zkrácení cesty a současně zmatení jednotlivce je znát z příběhů, ve kterých se objeví Pískloun a Tlouštík. Když klub Safírová hlava vede Tlouštíka do klubovny Rychlých šípů a následně ho vedou Rychlé šípy směrem k domovu, krátí si cestu přes dvory a ohrady. Taková možnost byla reálně představitelná v období minulého režimu v centru Prahy, ale dnes? Ano, Staré město pražské nabízí stále mnoho různých zákoutí, dvorků, zkratek, že i já si stále užívám občasné možnosti jen tak bloudit chvíli Starým městem, ale rozhodně jich už není tolik jako dříve. Spousta průchodů i dvorků je dnes již uzavřena nebo slouží k jinému účelu.
Stále aktuální je i dnes příběh "Rychlé šípy a střelná zbraň". Ačkoliv je příběh samozřejmě varováním, dá se dnes už jen spekulovat, jak chlapec nabízející flobertku získal. Držení zbraně tedy dříve bylo zřejmě mnohem běžnější.
Sledování oběhu koruny je už také v dnešní době spíše přežitkem. Ačkoliv Jaroslav Foglar nezmiňuje dobu, ve které se Rychlé šípy odehrávají, lze odvodit, že dříve celá jedna koruna měla mnohem větší cenu než dnes. Hodnota peněz je v příběhu vícekrát zmíněna, například v příběhu o dobrých srdcích dostane Jindra Hojer tři koruny za hodinu díky tomu, že nosí "reklamní" poutač na obědě v ceně od 4,50 Kč. V jiném příběhu, kdy Rychlé šípy si chtějí vydělat na Tři krále, jsou nuceni zaplatit za snědené cukroví 65 korun. Jenže to je přitom dnes cena dvou horších zákusků.
Tak či onak, koruna má dnes úplně jinou hodnotu než je prezentováno v příbězích a musela by se tedy poslat třeba padesátikoruna. Navíc dnes více a více lidí platí kartou, takže putovní mince je dnes také nereálná.
Ke konci knihy je příběh o nové zábavě v podobě sběru jízdenek s čísly od 000.001 do 1.000.000. Ani to moc reálné dnes není, Rychlonožka sice tuto zábavu doporučuje v závěru tohoto příběhu, ale dnešní označení jízdenek už je přeci jen pokročilejší a neuvyužívá opakujících se hodnot.
Přestože tedy některé příběhy jsou z dnešního pohledu už úsměvné, předposlední příběh o oslavě výhry ukazuje na to, že není vhodné se za každou cenu chlubit. Jenže Červenáček se neudrží a nevědomky poskytne záminku jeho kamarádovi k podvodu. V době sociálních sítích se přitom hodí nepouštět do online světa citlivé informace o sobě. Ostatně, sdílet na internetu fotku letenky před odletem se moc nehodí, na základě údajů uvedených na letence jde stále letenku zrušit a tím majiteli letenky způsobit komplikace.
Rychlé šípy nám mají tedy i 80 let od svého vzniku stále co říct, mají v sobě odkaz ideálů čestných chlapců. Hodnoty prezentované v příbězích - tedy statečnost, veselost, odvaha, podnikavost, mnoho plánů, ohleduplnost, schopnost ve veselém duchu vyřešit vzájemné spory. Nikdy je nenapadlo svůj klub úplně zradit a opustit. Jaroslav Foglar se v úvodu ke kompletní sbírce ptá, proč by takoví nemohli být všichni hoši a děvčeta i dnes? Když ale povýšíme otázku a ideály Rychlých šípů, můžeme se ptát i na stav dnešní společnosti, stav těch, kteří naši zem či naše města reprezentují a spravují. Ne, nechci se tady v závěru pouštět do kritiky politiků, ale možná kdyby si mnozí lidé přečetli Rychlé šípy, tak by naše společnost fungovala jinak. Ano, Mirek Dušín byl možná až moc idealizován, ale i tak - v den, kdy si připomínáme 101 let od vzniku samostatného Československa, jsou mravní hodnoty Rychlých šípů stále nadčasové. Stejně jako mnoho dalších knih Jaroslava Foglara. Díky, Jestřábe! -mir-
Zdroj:
FOGLAR, Jaroslav. Rychlé šípy. 2. vyd. Praha: Olympia, 1999. ISBN 80-7033-565-3.
