Letní vlakové cestování po Rakousku - díl pátý - Bodamské jezero

Čtvrtý letní výlet s letní jízdenkou Sommerticket rakouských drah jsem tentokrát uskutečnil na západ Rakouska, konkrétně na Bodamské jezero. Zvu vás tedy ke čtení dojmů a zážitků...

Výlet čtvrtý 26.7. - 28.7. 2013 - výlet do na Bodensee a okolí

Původní plány sice počítaly ještě v momentě, kdy jsem nastupoval do spěšného vlaku z Brna do Břeclavi, s návratem až v pondělí kolem poledne, ale brzy jsem zjistil, že plány se mění...ale pěkně popořádku...

Na realizaci čtvrtého výletu do Rakouska jsem se domluvil s Adamem Vantingem z Hranic na Moravě, který k cestě navíc ukecal svého kamaráda Jana Faigla.

Plán byl poměrně jednoduchý: večerním vlakem EC 105 Sobieski společně z Břeclavi do Vídně, následně nočním vlakem ze západního nádraží až do Bregenzu k Bodensee, ze soboty na neděli nocleh buď někde v kempu či někde na divoko venku (bez stanu) a potom v neděli opět nočním vlakem do Vídně a v pondělí pak odjezd do Brna...

Ale plány se změnily. Především jsme se domnívali, že ve Vídni bude trochu více času, jenže EC 105 Sobieski měl zpoždění z Polska asi 40 minut, takže jsme nakonec přijeli na západní vídeňské nádraží v době, kdy navazující vlak EuroNight směr Benátky už odjel. Ten jsme ale využít nepotřebovali, nás zajímal až EN 246, který měl odjet z Vídně v 22:52, takže času bylo pořád dosti, protože Honza si ještě musel pořídit Sommerticket a klientskou kartu. S vyplněním formuláře jsem Honzovi pomohl a vůbec i s vyřízením, má němčina je přeci jen o něco lepší.

Ale nebyla to jen jediná změna plánů - že jsme nepřijeli ve 20:32 na západní vídeňské nádraží a neměli tak skoro ani čas na menší procházku po okolí nádraží. Především jsem v Břeclavi, kam jsem dojel spěšným vlakem z Brna, nastoupil do polského jídelního vozu, protože Honza si usmyslel, že si dá večeři a Adam že si dá aspoň něco malého sladkého. Takže úsek Břeclav - Vídeň jsme částečně strávili v polském jídelním voze a teprve před Vídní jsme se přesunuli do velkoprostorového vozu.

V polském velkoprostorovém voze

Po cestě do Vídně jsem se taktéž dozvěděl, že v Bregenzu, respektive případně někde v okolí, přenocujeme, ale ráno bychom jeli hned zpět do Vídně. Proč ne, problém s tím nemám. Kdo ví, třeba bude noční vlak z Vídně do Bregenzu tak plný, že si nedělní cestu přes noc odpustíme...

Odjezd směr Bregenz

Po vyřízení Sommerticketu a klientské karty jsme tedy šli přímo k vlaku, který už byl samozřejmě přistaven, a probíhala u něj nakládka aut.

Nás pochopitelně nějaká auta moc nezajímala, zajímavější pro nás byly vozy druhé třídy na sezení. Adam i Honza chtějí spíš vůz typu Bbmvz61, který je přestavbou původně z první třídy, takže má kupé sice oficiálně pro šest lidí, ale kupé je větší, takže pokud si v kupé roztáhnete sedačky, lehnete si v tomto voze docela pohodlně.

Jenže ouha, vůz je téměř kompletně zamístenkován. Ani vůz za ním, Bmz61, tedy klasické kupé druhé třídy, není pro nás příznivý. Místenky téměř všude. Teprve třetí vůz je spásou. Místenky nikde, protože jde o vůz posilový, do kterého se místenky neprodávají. Jenže ouha, nějak v něm nejede klima a je v něm vedro na rozdíl od prvních dvou vozů.

Jenže co teď? Do odjezdu zbývá ještě poměrně dost času, takže střídavě jsme všichni tři v kupé a užíváme si "sauny" a střídavě vylezeme ven. Naše kupé však nikoho nějak nezajímá. A asi 10 minut před odjezdem konečně připojí lokomotivu, takže klima začíná fungovat a v kupé je konečně snesitelně. Huráááá, odjezd :)

Po nějaké době přichází i kontrola jízdenek, průvodčí nijak neprotestuje, že sedíme v kupé pro šest lidí jen tři a máme roztažená sedadla...Po cestě už moc lidí nepřistupuje, spíše lidi vystupují.

Autovůz končí ve stanici Feldkirch, tou dobou už jsme vzhůru, trochu snídáme, někteří cestující z vedlejších kupé konají ranní zubní hygienu a v 8:30 jsme přijeli do Bregenzu.

Naše kupé

A teď kam :) ?

Následuje debata, kam pojedeme / půjdeme dále. Nakonec jsme se rozhodli, že pojedeme vlakem EC 191, který jede z Curychu přes Bregenz do Mnichova. Sommerticket je v něm uznáván až do stanice Lindau, která je ale v Německu, takže naše první cesta je tedy cílená tak, že se vykoupáme na německé straně Bodamského jezera. Ačkoliv je jízda krátká, máme díky tomuto vlaku možnost otestovat jeden z nejluxusnějších vagonů druhé třídy v Evropě. Švýcarský velkoprostorový vůz Bpm je opravdu sympatický. Především se mi na něm líbí velice chytré řešení stolečků pro notebooky u sedaček přímo u uličky (vůz má samozřejmě uspořádání 2 sedadla, ulička, 2 sedadla), stolečky jsou totiž opravdu velké a ne malé ve stylu ČD.

Po příjezdu do Lindau jsme nejprve hledali pláž, což nám trvalo poměrně dlouho, ale nakonec jsme se museli spokojit s koupáním pod jakousi věží bez pláže. Voda je sice oproti Achensee, kde jsem se koupal týden předtím, méně čistá, ale zato je lepší z hlediska teploty. Ale na druhou stranu, dno je dosti kamenité, hloubka vody roste jen velmi pozvolně, takže to není moc úžasné koupání.

Když nás už koupání přestalo bavit, rozhodli jsme se jít společně do města a dát si něco k jídlu v Nordsee. Ještě předtím jsme se ale zastavili v jednom řeznictví a dali si každý Bratwurst v housce za 2,50 €. To mi ale pochopitelně nestačilo, takže v Nordsee jsem si pak ještě dal bagetu s nějakou rybou a k tomu Sprite za 4,30 €.

Náměstí v Lindau

Přístav v Lindau

Pak už nás pobyt v Lindau omrzel, a protože jsme chtěli opravdu pořádnou pláž, jeli jsme místním vlakem  zpátky do Bregenzu.

Pátráme po kempu...

Po příjezdu do Bregenzu jsme se rozhodli jít směrem kempy a tam se zeptat na možnost noclehu jen tak bez stanu. Po cestě jsme objevili jednu pláž, kde bylo hodně lidí, takže o místu dalšího koupání bylo jasno. Nakonec jsme došli do prvního kempu, který byl na trase. Jenže ouha, na recepci nám říkají, že jen tak bez stanu nás nocovat nenechají. A že máme zkusit se zeptat v kempu Weiss.

Po cestě k němu jsme si ale všimli jedné zajímavé loučky, o které se domníváme, že by mohla dobře posloužit pro potřeby noclehu venku na divoko. Je totiž docela nenápadná a přitom dobře dostupná.

O místu noclehu je jasno, jdeme tedy zpátky na pláž a hurá si užívat vody. Vstup do vody je i na této pláži pozvolný, ale to nám nějak nevadí. Pohoda, klídek.

Koupání v Bodamském jezeře

Po páté hodině z pláže odcházíme a jdeme zpátky do města si někde doplnit vodu z fontánky, případně přímo koupit láhev vody. Jenže ouha, Interspar má v sobotu otevřeno jen do 17 hodin, takže z nákupu nic není. Tak jsme si alespoň doplnili vodu z fontánky, čímž jsme si ale řekli o pozornost místních, protože jsme si té vody nabírali opravdu hodně. Ale nikdo nám nic neřekl, takže s doplněnými zásobami vody jsme šli zpátky na nádraží a počkali si na spoj railjet 564 v 18:25 od Vídně. Ten je totiž jediným spojem kategorie railjet, který zajíždí až do Lindau, takže jsme si chtěli tuto kuriozitu vyzkoušet.

V Lindau jsme šli opět směr Nordsee, kde jsem si s Adamem dal napůl Fish & Chips za 4 €. Dobrá volba, jen upozorňuji, že v restauraci nepřijímají platební karty, takže pokud si budete v Lindau v Nordsee chtít dát jídlo, musíte mít hotovost.

Adam s Honzou si pak ještě dali zmrzlinu, do toho se Adam zakoukal do jedné slečny, která seděla nedaleko nás a s Honzou jsme se začali hecovat, že mu klidně zaplatíme zmrzlinu, aby ji mohl té slečně dát. Ale nakonec neměl tu odvahu, takže i když jsem za slečnou a její kamarádkou dokonce zašel osobně sdělit, že můj kamarád by jim rád koupil zmrzlinu, tak z toho nic nebylo.

Takže jsme se už jenom trochu prošli po Lindau, na nádraží využili služeb německého automatu na jízdenky a vytiskli si víceméně z nudy nějaká spojení vlakem (například z Lindau až do Kyjeva).

Z Lindau do Bregenzu jsme pak jeli v devět večer opět německo-švýcarským EC vlakem, tentokrát s číslem 190.

Švýcarský vůz Bpm

Zkoumáme, co dále

Změna plánu...

Po cestě do Bregenzu jsme trochu studovali vlakového průvodce a uvědomili si, že dvacet minut po příjezdu do Bregenzu pojede noční vlak EN 247 do Vídně. A protože jsme věděli, že noc na loučce bychom docela určitě strávili ve společnosti komárů, rozhodli jsme se zkusit zjistit, jak jsou vozy zamístenkované.

A kupodivu je situace příznivější než při cestě do Bregenzu a to dokonce i ve voze Bbmvz61.

Takže rozhodnutí je rychlé a jasné: jedeme přes noc do Vídně. Riskneme to. Protože ve voze Bbmvz61 je celkem volno, obsadíme v něm jedno kupé a máme i nějak štěstí. Ačkoliv v dalších stanicích přistupují další cestující, zajímá se o naše kupé až průvodčí, která nám zkontroluje lístky a to poměrně ležérně. Když jí totiž ukazuji Sommerticket jízdenku a vytahuji peněženku, kde mám VORTEILScard, stačí jí jen ten Sommerticket. Mimochodem, je to ta stejná průvodčí, která nás kontrolovala při cestě z Vídně do Bregenzu.

Takže v klidu spíme až do Vídně, kupé je větší, takže se spí opravdu pohodlně.

Protože ale Honza chce jet pak z Vídně zpět do Linze a pak směr České Budějovice, zůstává v nočním vlaku až na konečnou, tedy na západní vídeňské nádraží. Já s Adamem vystupuji už na stanici Wien Hütteldorf. Linkou vídeňského S-bahnu jedeme na Wien Meidling, odkud nám jede v 7:42, respektive kvůli zpoždění až v 7:50 EC 104 Sobieski do Břeclavi.

V Břeclavi se s Adamem loučím. Ačkoliv bych si mohl jet přímo EC vlakem do Brna a být tak po půl desáté v Brně, rozhodl jsem se si počkat na osobní vlak, který mne vyjde o něco levněji. Domů jsem tak dorazil za velkého vedra až o čtvrt na dvanáct. Ale nevadí, výlet stál za to, počasí vyšlo parádně, Bodamské jezero je krásné a obě cesty nočními vlaky byly snesitelné. Takže na Bodamské jezero se určitě ještě vrátíme. -mir-

Poznámka: Všechny fotky jsou od Jana Faigla.