Letní dny se pomalu začaly krátit a protože jsem si na poslední týden platnosti letní jízdenky Sommerticket rakouských drah naplánoval výlet do Švýcarska, už najednou nebylo moc času...
...přesto jsem si říkal, že bych si mohl ještě někam vyjet...a současně se mi nechtělo moc daleko jezdit, tak jsem si řekl, že můj sedmý výlet bude na Semmering...
Výlet sedmý - 24.8. 2013 - za krásami Semmeringu
Ačkoliv jsem chtěl raději jet s někým společně, nakonec se nikdo ke mně nepřidal, takže jsem vyrazil na tento výlet sám. Z Brna jsem vyrazil klasicky v 7:22 vlakem EC 71. Do Vídně vlak přijel včas a protože do odjezdu Railjetu zbývá přes půl hodinu, zašel jsem si v mezičase do nedalekého Intersparu koupit si do zásoby čtyři piva značky Gösser a taky jednu dobrotu pro mého psa. To aby i on něco měl z těch mých výletů...
V 10:03 odjíždím ze stanice Meidling spojem RJ 557. Třebaže souprava Railjetu má ještě dva posilové vozy druhé třídy, je i tak tento spoj dosti narvaný a nakonec sedím ve společnosti mládeže mířící na festival do Štýrského Hradce. Alespoň mám ale o zábavu postaráno, protože se pochopitelně s třemi kluky a čtyřmi děvčaty sedícími hned vedle mne dávám do řeči. Dostávám dokonce od kluků tipy na rakouské pivo, jedno mi dokonce dávají ochutnat, které si právě jeden z nich donesl z jídelního vozu.
Dost bylo srandy s rakouskou mládeží, je pomalu ale jistě čtvrt na dvanáct a to znamená, že stanice Semmering se blíží a já vystupuji.
Na stanici samotné je otevřené minimuzeum a informační centrum o této unikátní horské trati, takže si beru letáček o naučné stezce, kterou si chci projít. Než se mi chytne má GPSka, abych mohl naučnou stezku jít podle navigace a série keší, prohlížím si také pomník projektanta této tratě, Carl Ritter von Ghega. Také jsem se zde potkal s výletníky ze Slovenska, ti ale dnes mají jiné plány. I tak je ale fajn si popovídat v jazyce mi bližším...
Model viaduktu na stanici Semmering
Je přibližně 11:45 a já vyrážím po naučné stezce. Podle turistických ukazatelů je to na nádraží v Payerbachu 6 hodin, aha, takže tohle asi nestihnu za jeden den. Ale uvidíme podle počasí, říkám si.
První zastávka na první kešku mne moc dlouho nezdrží, kešku jsem našel rychle a protože brzy následuje tzv. Dětské nádraží, nezdržuji se s focením na tomto místě. Dětské nádraží je již zajímavější, kešku jsem však zde našel ještě rychleji než tu první.
Dětské nádraží alias Kinderbahnhof
Ke třetí kešce jdu nejprve podél tratě, potom však cesta vede podchodem a já jdu část cesty pod tratí. Po cestě k zastávce Wolfsbergkogel se mi nabízí pěkný výhled na krajinu.
První pěkná vyhlídka
Od této zastávky to již není daleko k rozhledně, odkud mám výhled na právě projíždějící vlak EC 102 Polonia a potkal jsem zde české turisty. Ale počasí se začíná kazit, vypadá to, že přijde déšť. U vyhlídky na přírodu, která byla použita jako motiv pro 20-šilinkovou bankovku, je mlhavo a z vyhlídky nic nemám. Aspoň že ještě neprší.
Stabilní počasí ještě jakžtakž vydrželo k Fleischmannově mostu, kde jsem si vyfotil Railjet s nátěrem rakouské vlajky. Od něj začíná krátké stoupání a také další naučná stezka. Je krátce po čtrnácté hodině a podle mého tempa a počasí to začíná vypadat tak, že budu rád, že dojdu na nádraží v Breitenstein. Ovšem vyhlídka na most z druhé strany stojí za to. U ní se také potkávám se skupinkou rakouských turistů, ti nakonec stejně jako já skončili na nádraží v Breitenstein.
Railjet na Fleischmannově mostě
To už se drobný déšť mění v silnější déšť a deštník přestává stačit. Vyhlídky na další viadukt už si tedy prakticky neužívám, brzy ale k němu sestoupím. Nejsem si však zde příliš jist, jestli jdu správně, tak se ptám dalších rakouských turistů, kteří zaparkovali pod viaduktem, na který jsem měl před chvílí vyhlídku. Pod viaduktem mám na chvíli úlevu od deště, takže si oblékám na sebe pláštěnku.
Už nevím přesně, v kolik jsem dorazil na nádraží v Breitesteinu, každopádně byl to ještě kus cesty v dešti (nejprve spíše dolů, závěr k vlakovému nádraží byl ale docela slušně do kopce), odměnou mi však byla otevřená čekárna, kde okamžitě měním ponožky a sundávám ze sebe pláštěnku. A samozřejmě kontroluji stav techniky. Uff, vše je v pořádku, nic nepromoklo. Spolu se mnou čeká na vlak na Semmering několik dalších turistů, včetně těch, které jsem potkal u Fleischmannova viaduktu a také rodiny ze Slovenska. Ti už v Breitensteinu čekají mnohem déle než já.
Stanice Breitenstein (zde je stále levostranný provoz)
V 15:56 odjíždíme osobním vlakem na Semmering, odkud mi v 16:47 jede Railjet do Vídně. Ten je naštěstí poloprázdný, takže si brzy lebedím na volné čtyřce a v 17:57 přijíždím na stanici Meidling. Chtěl bych si ještě koupit něco v supermarketu, ale mám smůlu, supermarkety v okolí této stanice zavírají nekompromisně v šest a ani do jednoho už mne nepustí. V 18:32 odjíždím vlakem EC 76 Antonín Dvořák do Brna. Až do Břeclavi je vlak poloprázdný. Když kolem mne projde obsluha jídelního vozu s nabídkou piva z minibaru, zdvořile říkám, že bych si i dal pivo, ale když se bude tvářit, jako že jsme už v ČR, protože teprve od Břeclavi platí sleva.
Ale stejně už jsem nakonec služeb JLV nevyužil, v Břeclavi jsem vylezl ven z vlaku, zašel do nádražní restaurace a objednal si pivo v kelímku.
Do Brna přijíždím přesně podle jízdního řádu a pak už jen hurá domů...
A tím je můj v pořadí již sedmý výlet u konce. Ačkoliv jsem nakonec odlovil méně kešek než bylo v plánu a rovněž jsem ušel menší vzdálenost a počasí mi příliš nepřálo, byl to zajímavý výlet a příští rok v létě se sem rozhodně vypravím znovu. -mir-
