Jak jsem vypnul aneb reportáž z druhé víkendovky v Jeseníkách

Jedna víkendovka mi nestačila. Respektive nebude stačit. S tímto pocitem jsem se přihlásil na obě jarní víkendovky Zeměchval. Takže sotva jsem se vzpamatoval z jedné víkendovky, vyrážím v pátek 5. května do Jeseníku znovu.

Odjezd z Brna opět klasicky krátce po třetí hodině odpoledne vlakem směr Olomouc a Jeseník. Samozřejmě nejsem ve vlaku sám, ale jedou se mnou další účastníci víkendovky s názvem "Vypni", kterou tentokrát organizoval Diego a jeho tým. Ale to není jediná změna oproti předchozí víkendovce. Příjemnou změnou je tentokrát cesta vlakem konečně až přímo do Jeseníku. Po třech víkendovkách a jednom krátkém táboře nad Jeseníkem konečně zase jedu vlakem bez nutnosti přestupu na autobus náhradní dopravy.

Do Jeseníku jsme přijeli včas a tak jsme mohli za chvíli odjet společně s organizátory autobusem do lázní. Teprve z lázní nás čeká pěší cesta na chatu. Cestu nám zpříjemnil Slep svým povídáním o regionu, životě Vinzenze Priessnitze. Po příchodu na chatu večeře, několik pokynů a pak už byl čas jít spát.

Sobota byla ve znamení práce na stezce a pramenech. Naším hlavním úkolem bylo dokončení údržby Medvědího pramene a pramene Dobré naděje. Já jsem se přidal do týmu, který měl za cíl především vykopat strouhu pro položení nové trubky pod pramenem Dobré naděje pro odvod vody tekoucí z pramene. Cesta k tomuto prameni nebyla úplně snadná (nevede k němu v podstatě žádná přímá cesta), navíc v těchto místech stále byl sníh, zatímco u chaty už prakticky nebyl.

Nakonec jsme pramen Dobré naděje úspěšně našli a mohli se pustit do práce, jejímž cílem bylo usměrnit tok vody od pramene, ale také nad pramenem v okolí jímky. Při cestě zpět na chatu jsem ještě s Čendou na některých místech usměrnil tok vody vzniklé z tajícího sněhu. To aby na stezce živé vody nebylo tak mokro.

Práce potom pokračovala ještě po obědě, to už jsme se ale hlavně snažili vyčistit některé prameny v okolí chaty. U dvou pramenů jsme byli úspěšní, jen bylo nutné pořádně vyčistit jímku od napadaného listí a bahna a také trubky.

Večer jsme se rozdělili na menší skupinky a řešili na čas několik šifrovacích úkolů, které pro nás připravil Čenda. Pozdě večer pak dorazil poslední účastník akce, Robby.

V neděli byl čas na odpočinek. Kdo chtěl, mohl zůstat jen tak na chatě a pomoci Slepovi s přípravou oběda, další možností byla účast na mši v Jeseníku. Třetí možností byl výšlap na protější kopec, tj. Zlatý Chlum. Té jsem společně s dalšími třemi účastníky využil. Výšlap nebyl příliš náročný a odměnou nám byla vyhlídka z rohledny. Vstupenka na rozhlednu byla zárovenň i pohlednicí. U rozhledny funguje i malé občerstvení, ale zdejší zlatochlumecký likér jsme si nakonec nedali. Naopak jsme byli rádi, že po cestě jsme narazili na tekoucí Turistický pramen.

Později jsme se sešli ve městě s účastníky bohoslužby a vrátili se do lázní, kde jsme si v přístřešku u Slovanského pramene dali svačinu. Z původního plánu vyzkoušet Balneopark ale sešlo kvůli dešti. Aby však cesta zpět nebyla úplně stejná, putovali jsme zpět přes Rumunský, Smrkový a Vilémův pramen. Po návratu byl čas na oběd a i když pršelo, vyrazili jsme opět na chvíli ven a vybírali jsme vhodné spadlé stromy pro zpracování.

Déšť nakonec neustal, takže zbytek večera jsme strávili v zázemí chaty, zahráli si několik her a diskutovali o některých tématech.

V pondělí ráno se už naštěstí počasí umoudřilo a mohli jsme tak zpracovat natahané dřevo na menší polínka do kamen. Pak už byl čas na úklid a po poledni jsme vyrazili do lázní, kde jsem si stejně jako před týdnem koupil lázeňské oplatky. S Diegem a Aničkou jsem potom jel do města autobusem a pomohl jim odnést vybavení pro víkendovku na kancelář. A protože jsem také hospodář Zeměchval, provedli jsme administrativu související s touto víkendovkou. Pak už byl čas se rozloučit a já vyrazil pěšky na vlakové nádraží. Ještě před odjezdem jsem odeslal pohlednici kamarádce do Španělska. Je krátce před třetí hodinou odpoledne a já opět sedím ve vlaku a vyrážím přes Ramzovou, Zábřeh na Moravě a Olomouc do Brna.

Po cestě vlakem jsem byl v kontaktu s kamarádkou, která projevila zájem o setkání po mém příjezdu, takže po půl sedmé večer se radostně vítáme v Brně a naše kroky míří do jedné z brněnských čajoven. A tím je víkendovka u konce.

Shrnutí: na chatě Maxovka nad Jeseníkem jsem byl díky této víkendovce už celkově po šesté. Ale ani tentokrát se nedalo říci: nuda, vždyť je to to stejné. Nebylo. Jiní lidé, z toho některé už jsem samozřejmě znal, jiná práce, jiná navštívěná místa. Tak kdo ví, kdy se do tohoto místa opět vrátím a co mi to přinese za zážitky. Diego, díky za zorganizovanou akci :-) -mir-