Tímto textem navazuji na první díl reportáže, ve kterém jste si mohli přečíst o tom, proč jsem se přihlásil na akci základního článku Hnutí Brontosaurus Zeměchvály "Vypluj a leť".
Zvu Vás tedy ke čtení druhého dílu mých dojmů z akce Brontosaura :)
Pondělí 7. Července 2014: Budíček v 6:30 a za pět minut rozcvička. Po sedmé hodině snídaně, po které jsme prošli školením bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a krátce po osmé hodině jsme vyrazili na stezku. Ačkoliv jsem mým kolegyním Bětce a Markétě zdvořile nabídl, že hlavní slovo mají mít ony, nakonec to bylo přesně naopak :-) Pracovali jsme na úseku mezi Vídeňským pramenem (Wiener Quelle) a Schindlerovým pramenem (Schindler Quelle). Kde byla cesta podmáčená či zabahněná, tam jsme přidali nějaké kameny, které jsme našli v okolí stezky. Celkem pohodová a nenáročná práce. Mezitím jeden z orgů, Tofl, opravil Vídeňský pramen, aby tekl rychleji. Ale na společný oběd venku před chatou (zeleninová polévka s pohankou a knedlíky s meruňkami a tvarohem) v 14:30 se Tofl nedostavil, nicméně orgové to neberou příliš vážně. Při obědě se nám také představil Jura, za kterým půjdeme ve středu na promítání.
Během poledního klidu odpočívám díky dobrému počasí venku na karimatce a hrajeme karty. Věci už mám většinou suché, až na botasky, které včera díky dešti dostaly opravdu zabrat.
Po poledním klidu jsme šli hledat Tofla. No, hledání to rozhodně nebylo dokonalé, šli jsme ve dvou skupinách pod vedením Čápa a Vojty. Prvním úkolem pro naši skupinu bylo si zavázat šátky kolem očí a pod vedením Kamči vyjít na kopec s křížem nad Sourozeneckým pramenem (Geschwister Quelle), kde nás čekal další úkol: postavit jednoduchý přístřešek ze dřeva pro celou naši skupinu. Protože jsme na stezce dopoledne zřejmě pracovali málo, čekal naši skupinu dále úkol pokosit srpem kus cesty :-). Posledním netradičním úkolem byl slalom s dlouhými větvemi. U rozcestí "Nad Schindlerovým pramenem" jsme se potom sešli se skupinou Vojty a na závěr jsme došli na Medvědí kámen, kde byla nádherná vyhlídka na Praděd, Dlouhé Stráně, Vozku, Keprník a Šerák. Kromě toho jsme zjistili, že z Tofla se dle příběhu z knihy „Plavba jitřního poutníka“ stal drak, takže jsme se museli draky za chvíli stát taky – vyfasovali jsme krátké špejle, které jsme si přilepili izolepami k rukám a navzájem jsme si pomalovali obličeje. Ve skupinkách jsme pak ještě vytvořili mapy „naší země“ pomocí borůvek, rostlin atp…Následovala večeře (šopský salát) a společná fotka na vyhlídce a pak jsme se vrátili na chatu.
Úterý 8. Července 2014: Budíček opět v 6:30, na snídani jogurt s cereáliemi, plus zbytek knedlíků a po ní odchod do práce. Tentokrát jsem pracoval u Schindlerova pramene pod vedením Čápa. Po obědě a siestě jsme si vzali propisky a šátky a šli asi 150 metrů od chaty ke startu neobvyklé stezky, kterou jsme museli projít poslepu podél provázků a přitom si zapamatovat zvuky kolem nás. Tyto zvuky jsme potom zakreslili do tzv. sluchové mapy. Po skončení této hry jsme začali chystat dříví na táborák a na topení, ovšem přišel déšť, takže jsme povečeřeli v chatě salát s tuňákem. Katee (v prvním díle zmíněná Katka) a Vojta vytáhli kytary a začali jsme zpívat při svitu krbu a čelovek.
Chata Maxovka, která se nám stala na týden druhým domovem
Středa 9. Července 2014: Budíček později, zpěv se protáhl. Snídaně jáhlová kaše (nebo ovesná? Nevím, ale byla moc dobrá...) a k tomu různé formy ovoce. Luxusní…
A pak už hurá do práce, pod vedením Čápa jsme pracovali u Schindlerova pramene, později i u Německého (Deutsche Quelle) a pramene Přátelství (Freundschafts Quelle).
Po cestě zpět na chatu jsme objevili krásné borůvkoviště. Na oběd těstoviny s omáčkou a cuketou. Asi 20 minut po obědě jsme odešli do lázní, kde jsme se jednu hodinu parádně vykoupali a také jsme otestovali Priessnitzovy přírodní lázně horních a dolních končetin v balneoparku.
Po koupání jsme si dali večeři v jednom přístřešku a po ní jsme došli na přednášku Jury o historii a současnosti aktivit mladých lidí na Jesenicku s cílem obnovit prameny. Po přednášce jsme se vrátili do přístřešku, kam za chvíli dorazil i Jura a hodnotili jsme naši práci a jak se nám v tomto místě líbí. Já jsem se přiznal k tomu, že díky této práci na stezce jsem si uvědomil, že postavit trať přes celou mapu v počítačové hře Open Transport Tycoon Deluxe je hračka, ale opravit stezku tak, aby se po ní dalo chodit, tak to dá opravdu zabrat, ale ten fajn pocit za to stojí.
Po pudingovém dezertu odchod v devět večer na chatu. K závěru dosti temno, v kombinaci s intenzivním deštěm nic příjemného, naštěstí si někteří z nás vzali čelovky. Po příchodu okamžitě jdeme spát. Orgové nám sice nabízí čaj na zahřátí, ale nějak už nemám energii na to, abych sešel ještě dolů po žebříku a dal si čaj…
Čtvrtek 10. Července 2014: Budíček o půl deváté, rozcvička tentokrát netradiční – Kuklička nám skrz rukávy vedla provázek a takto svázala celou naši skupinu do jednoho kruhu. Naším úkolem bylo postupně se střídat v házení létajícím talířem a takto se vrátit k chatě. Při snídani se dozvídáme od Diega, hlavního orga, že bude potřebovat dva lidi. Půjde se někam jinam, říká, já to beru jako výzvu a změnu. Fasujeme krumpáč, sekeru, motyčku, lopatu a stříhací nástroje. A vyrážíme. Diego u pramene stříhal větve (to aby se dalo od cesty k prameni pohodlně dojít), já s Katee čistil Teschnerův pramen (Teschner Quelle) od bahna. Úžasná sranda a zábava. Prostě skvělá atmosféra.
Teschnerův pramen před zahájením úprav
Oběd pozdní, siesta až od 17:30 do 18:30. Po siestě nás orgové rozdělili do dvou týmů a naším cílem bylo najít v lese dříví pro stavbu lavičky. Aby to ale nebylo tak jednoduché, rovněž nástroje jsme museli najít na vybraných místech v lese. Ta místa byla zakreslená ve speciální mapě. Orgové nám poradili, že první nástroje můžeme najít u pramene Tůňka (Ferro Quelle). To skutečně byla pravda, ale aby to bylo těžší, orgové nám šátky svázali nohy, takže jsme museli vymyslet způsob, jak společně jít. Naštěstí u pramene jsme objevili nejen hřebíky, ale také zprávu, že si můžeme rozvázat nohy, uff…To ale ještě nebylo vše: než nám orgové svázali nohy, napsali každému z nás na čelo určitou vlastnost, podle které jsme se museli navzájem chovat ke každému. Například Petra měla na čele vlastnost „Jsem jako dítě, opravujte mne“, Kamča „Flirtujte se mnou“… a já? Stejně jako Radim z protějšího týmu jsem měl na čele napsáno „Ignorujte mne“. Takže jsem mohl jakkoliv říkat, kam půjdeme a tak, ale nepomáhalo to…To se prostě orgům podařilo :-) Každopádně oba týmy lavičku sestavily, nicméně naše lavička moc dlouho nevydržela...
Potom již byl táborák, nicméně jen jsme u něj zpívali a nic neopékali. Orgové postupně nenápadně zmizeli a časem i někteří účastnici. Nakonec přišla řada i na mne a tak jsem absolvoval netradiční stezku odvahy, na které nás sice žádný org nevystrašil, ale zato jsme na dvou stanovištích měli napsat, čeho se bojíme a čeho se nebojíme. Na závěr vyhodnocení a pak už jdeme na kutě.
Co se dělo další dny, to se dozvíte v dalším (třetím a současně posledním) díle těchto zápisků. -mir-
