V únoru roku 2010 jsem usedl v poledne do vlaku EC 105 Sobieski, který mne měl dopravit z polského hlavního města zpátky do Čech. Po chvíli jsem si všiml, že v kupé jsou na čtení noviny. Gazeta i Rzeczpospolita. I dal jsem se do čtení Gazety a brzy jsem si na straně 17 všiml článku na téma "Léčit lidsky" o problémech s poplatky v ČR. A třebaže již uběhl skoro rok a půl od momentu, kdy jsem tento článek četl, rozhodl jsem se, že tento článek přeložím do češtiny a poskytnu Vám tak pohled polských novinářů. Místy jsem v článku některé části vynechal, ale jinak jsem se snažil přeložit celý článek. Pokud se Vám bude místy zdát, že článek je divně přeložen, je to způsobeno tím, že rozumím polštině pasivně a dovedu i aktivně hovořit, ale co se týče delších překladů, je to již horší. Přesto věřím, že Vás článek zaujme i přes možné nedostatky v překladu a odstup v čase.
Czeski horror z dopłatami
I vcelku nízké poplatky za návštěvy lékaře by mohly odradit pacienty od zbytečných návštěv a zkrátit tak čekání těm, kteří lékařskou pomoc opravdu potřebují. Ale co se stane, když - ačkoli reforma byla provedena - reformátoři prohráli volby?
Doplatky za léčbu zavedl v lednu 2008 Tomáš Julínek, který sloužil vůbec nejdéle v úřadu ministerstva zdravotnictví. Vedl ho dva a půl roku. Jeho předchůdci vydrželi v průměru asi půl roku.
Julínek chtěl díky doplatkům u lékaře, za recepty, návštěvy a pobyt v nemocnici snížit rostoucí - stejně jako v Polsku - poptávku po léčbě. Pacienti by tak neměli chodit od jednoho lékaře k druhému, aby se poradili u někoho dalšího, neboť to prodlužovalo čekání. Mnozí by se divili, ale někteří pacienti obcházeli doktory i kvůli obyčejnému kašli či průjmu.
- Znám lidi, kteří šli do nemocnice a nedostávalo se jim peněz na život. Protože tam se dávalo něco k jídlu. Teď to skončí - přesvědčovala nás v době zavedení poplatků Zemanová Zdenka, důchodkyně a pacientka nemocnice v Karviné v blízkosti polských hranic.
- A tyto platby nejsou příliš vysoké? - Ptali jsme se.
- Dá se to zvládnout.
Lidi budou umírat na ulici!
Mladý inženýr nebo důchodce, všichni platili stejně: v lékárně za každý lék na recept 30 korun, což je kolem 5 zł. Stejně tak 30,-Kč za návštěvu lékaře. Za den strávený v nemocnici se platilo 60 korun (cca 10 zł), a za zavolání sanitky - 90 korun (cca 15 zł). Samotný telefonát byl zdarma.
Z plateb byly osvobozeny děti (zpočátku do 5 let, pak se zvedl věkový limit na 18 let), a ti, kteří z důvodu nízkých příjmů pobírali sociální dávky. Za odmítnutí přijetí poplatku hrozilo velké penále.
"Politici ze strany ČSSD ještě před zavedením poplatků tvrdili, že jsou v rozporu s českou ústavou, která zaručuje bezplatnou zdravotní péči. - Strašili, že lidé budou umírat na ulici, protože nebudou mít na záchrannou službu. Nikdo ale na ulici nezemřel, ale výroky zůstaly," říká Dr. Jan Karczmarczyk, ředitel nemocnice v Karviné.
Když byly představeny poplatky, žádný pacient, s nímž jsme mluvili, si nestěžoval na nový systém. Výjimkou byli polští horníci pracující v karvinský dolech.
Julínkův plán brzy začal nést své ovoce:
* Počet přivolaných sanitek vozů klesl o třetinu, stejně jako návštěvy klinik.
* V nemocnicích se počet pacientů snížil jen o několik procent, ale zato se zkrátila průměrná doba pobytu o jeden den. - Každý se ptá, kolik dní si ještě poleží, protože chce ušetřit," říká Dr. Karczmarczyk.
* Obavy opozice z toho, že bude problém s výběrem poplatků od pacientů, se nepotvrdily. Lidé si na poplatky zvykli a nesnaží se jim vyhnout.
* Snížili se výdaje na úhradu léků, neboť se vydalo méně receptů, a mnoho pacientů si místo léku na předpis, k němuž měli platit 30 korun, koupili jiný, plně hrazený, ale ve výsledku levnější, protože šlo o lék bez lékařského předpisu. Lze však jen těžce spočítat, nakolik se systém osvědčil, protože v mezičase se událo několik změn.
Nemocnice v Karviné díky penězům z poplatků získala mnoho - 22 000 000 korun. Na peníze z poplatků nemocnice nemusely čekat, mohly je okamžitě využít.
Protože lidé na sociálních dávkách byli osvobozeni od poplatků, nikdo si stěžoval, že nemůže jít k lékaři, protože si to nemůže dovolit.
Přestali si stěžovat i chronicky nemocní. Na začátku měli být osvobozeny od platby až poté, co zaplatili pět tisíc korun, ale strop byl snížen po čase na 2,5 tis. korun.
Lidé si stěžovali pouze na recepty. Dr. Karczmarczyk: "Stěžovali si, proč je na receptu jen jeden lék na předpis, proč jich nemůže být více současně. V tom momentě by ušetřili."
Demagogové kazí reformy
Ministr Julínek dosáhl svého cíle a vzápětí ... podlehl. Když se na podzim roku 2008 v České republika konaly voleb do krajských zastupitelstev, ČSSD se dala do útoku a oznámila, že zruší poplatky. Teoreticky vzato, byl to slib bez naděje na prosazení, protože poplatky byly zavedeny zákonem schváleným v parlamentu a krajské vlády nemohou žádný takový zákon obcházet. Ale argument se uchytil. Ve všech 14 krajích vyhrála ČSSD, a nepopulární ministr Julínek brzy ztratil svou práci.
Krajské vlády, které ale nemohou změnit ústavu, se rozhodly, že zaplatí poplatky za pacienty. Pacient však musí požádat kraj o dar.
Směšně i strašně jako v českém filmu
V praxi nastal gigantický nepořádek. "Vydání nejobyčejnějšího léku trvá věky, u okénka se tvoří dlouhá fronta. Každý pacient, kupující lék na lékařský předpis, vyplní žádost o proplacení místní vládou. Máme toho dost," stěžovala si jedna z lékarnic v karvinské nemocnici, půl roku poté, když jsme tam vypravili znovu.
To není vše - o každé žádosti o dar, musí hlasovat krajská rada. Chcete-li získat požadované peníze, je zapotřebí trojstranné dohody uzavřené mezi lékarnou (či nemocnicí) a pacientem a krajem.
A aby toho nebylo málo, místní vlády vyplácejí poplatky pouze pacientům v nemocnicích, klinikách a lékárnách, které krajům náleží. V soukromé lékarně v Tescu v Karviné v blízkosti nemocnice se ale platí - 30 korun za každý lék. Lékárny nemohou překračovat zákony.
Tato nerovnost subjektů - rozzlobila majitele lékáren. Lékárníci z Nového Jičína a Opavy podali stížnost k soudu. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže je podpořil, ale nepomohlo to - kraje i nadále platily za pacienty ve krajských nemocnicích, lékárnách a klinikách.
Nerovní před zákonem nejsou nejenom lékárny, ale i občané. Některé kraje jsou bohatší, jiné chudší. Takže některé kraje pacientům platily za recept a za pobyt v nemocnici. V chudších - stejně jako v Moravskoslezském kraji, kde se nachází Karviná - dary vztahuje pouze na léky a návštěvy u lékaře. Za pobyt v nemocnici si musí lidé platit bez nároku na proplacení.
Chaos? Ano! A to se do akce vložily zdravotní pojištovny. Ty se i nadále musí držet ústavy, která jim nařizuje vybírat pokuty za nevybírání peněz od pacientů. Ředitelé se hájí, že poplatek už vybírají, ale od koho - pacienta či krajské vlády - to už je méně důležité. Situace lze popsat jedním slovem: - Horor!
Dnes může být jediným řešením je pouze zrušení zákona o poplatcích. Tímto se již zabýval český parlament, ale odmítl ho. Zcela jistě se k němu vrátí po květnových volbách.
Původní článek v polštině si můžete přečíst zde. -mir-
