Krásný článek, některé věci je třeba si připomínat, z úcty k zemřelým.

Moc krásně napsáno. Se ženou jsme tam byli právě v roce 2006 v létě. A byl to hodně mrazivý pocit, když si člověk tu hrůzu představil. Dlouhé roky jsme s naší bandou jezdili na vodu a tak člověk věděl, jakou sílu má i zdánlivě klidně tekoucí řeka. Tam bylo tehdy asi hodně nadstav a do klidného proudu to mělo nejspíš hodně daleko.

Můj tatínek (ročník 1923) mi o tom neštěstí hodně vyprávěl. Školy prý, jako reakci na tragédii, výlety rušily. Určitě ho to ovlivnilo, protože nás své děti ještě v předškolním věku naučil plavat.

Díky moc za příspěvek. Ono to mělo přesně ještě spoustu právě těchto důsledků. Už jsem to tam nechtěl psát, protože už tak je to dost dlouhé. Například co vím, tak měli v Rakvicích ještě roky potom problém i demografický, protože zemřely především dívky. Lidé vyprávěli, že se třeba nekonaly vesnické zábavy, protože prostě nebyly holky k tanci atd.

Vloni jsme byli na dovolené v Pasohlávkách. Předposlední den jsem si vzpomněl, že bych se chtěl podívat na nástupní místo na Dyji pod Novomlýnskými nádržemi. Tak jsme tam zajeli a objevili pomník. Je to i po letech hodně působivé. Nástupní místo je po proudu asi 30m. Je tam taková plážička. Vždy, když jdu na vodu, poprosím sv. Jana Nepomuckého o ochranu. Prosím i vy ostatní plujte vždy s velkou pokorou. Voda je živel a nevíte, co se může stát.

Závěr příspěvku je přesný. Stále platí úsloví, že voda nemá trámy. Není se tam za co chytit a o co opřít.

Vynikající článek, díky

Děkuji. Snažil jsem se s tím poprat se ctí.

Ten příběh znám z dětství a díky za jeho připomenutí, pane Fanto. Vyprávěl mi ho tata ( ročník 1906). Byl to silný příběh a zůstal mi v paměti po celý život. Možná i proto, že jsme také sedlačili s konima a také, že jsme o tom vykládali nejednou. Později jsem o tom také četl a zjistil tak o tomto neštěstí i více podrobnosti, ale váš blog mi zůstane v paměti do konce života. Je jedním z toho nejlepšího, co jsem tu kdy četl. Po všech stránkách. 🙂

Jen tak na okraj, bez jakýchkoli postranních umyslů, bych si jen dovolil připomenout, že v té době, na dědině, už děti v tom věku, toho času na hraní zas až tak moc neměly. Musely pomáhat už od dětství nejen na hospodářství. A dále, když už jste tedy připomněl ty komunisty, já jsem si zase všiml, že byli potrestání téměř všichni ti, kteří chtěli udělat pro své "blížní" něco dobrého navíc a přinést jim nějaký užitek, nebo radost, ale na jednoho významného spoluviníka jste zapomněl nejen vy, ale i tehdejší spravedlnost. Přestože jste jej v tom překrásné blogu uvedll. Těším se na další vaše články! 😉

Děkuji za vaše uznání. Velmi si toho vážím. Snažil jsem se to napsat tak, aby si to lidé nejen přečetli, ale i pamatovali. Ano, máte pravdu. Děti tehdy nějak moc času na hraní neměly, ale přece jen to sem tam stihly. Pořád to byly děti, takže i přes všechny povinnosti to dětství trochu měly.

Tom spolivinikem myslíte Lichtensteiny? Pokud ano, samozřejmě jsem se v rámci shánění informací po záznamech pídil, ale nepodařilo se mi nikde v archivech žádnou stopu, kde by to bylo řešeno, dohledat. Raději jsem to tedy vynechal. Nechtěl jsem nějak fabulovat, nebo vymýšlet souvislosti. Vždycky se totiž najde někdo, kdo pak bude tvrdit, že tak to nebylo atd. Toho sjem se chtěl vyvarovat. Ještě jednou děkuji za vaše hodnocení. Chystám ještě další články o podobných událostech, jen to docela trvá to dát dohromady.

Dokud na ně budeme vzpomínat..dokud si z toho neštěstí nevezmeme ponaučení...dokud...