Kam tečou peníze, které chybí v rozpočtech

O minulém velmi pěkném víkendu jsme se s manželkou rozhodli vzít vnoučata na první letošní túru.  Docela jsme se na ni těšili. Vyjeli jsme autem na Mezní  Louku a hned nás radost z výletu začala přecházet. První kańkou byla cena za parkování. Sto korun nám přišlo opravdu dost. A hned přišel další úder - na samém začátku značené cesty na Pravčickou bránu rozestavěný projekt EU „Hospůdka u Fořta“:  http://www.uforta.cz/images/04x43.jpg Vřele doporučuji všem jako praktickou ukázku toho, kam tečou peníze z našich daní a jak funguje krachující evropský projekt.

Na místě jediného levnějšího zařízení v lokalitěhttp://foto.mapy.cz/109779-Mezni-Louka-hospoda-U-forta (původní stav) je nákladem bezmála 41 milionů budováno něco, co by podnikatel, hospodařící výhradně s prostředky plynoucími z jeho práce, těžko stavěl. Stavět za peníze z Evropského svazu, jak zní přesný překlad European union, to už je ovšem jiná, to se to investuje jedna radost.

Nyní tedy  o projektu „U Fořta“ coby názorné ukázce hospodaření. Obyvatelé ČR denně do rozpočtu EU posílají v průměru něco přes 100 milionů korun. Následně pak ti šikovnější z nás žádají prostřednictvím podobných projektů o přidělení určitých prostředků. A byrokraté v Bruselu rozhodují, komu dají a komu nikoliv. Právě zde je zakopaný onen příslovečný pes. Brusel dává, má-li z čeho(neprošustruje-li získané prostředky v Řecku, Španělsku, Itálii či jinde), na to, co uznají úředníci v Bruselu pro nás jako vhodné. Nikoliv na to, co si myslíme, že potřebujeme, my. A tak pošle 65% jako dotaci někomu na vybudování něčeho, z čehož bude mít profit jedinec nebo firma.

Nevýhody takovéhoto systému jsou dle mého zřejmé, přesto se je pokusím shrnout pro ty, kterým by mohlo něco uniknout:

1) Deformace tržního prostředí: podnikatel dotovaný z Bruselu získává samozřejmě obrovskou výhodu oproti podnikatelům nedotovaným. Funguje-li pak takto celá ekonomika, vzniká předpoklad k tomu, čeho jsme dnes mnohdy svědky, že není důležité, jak jste šikovní a pracovití, nýbrž jaké máte kontakty na těch pravých místech.

2) Tím se dostáváme k druhému negativu tohoto systému: čím více úřadů o nějakém projektu rozhoduje, tím větší prostor pro korupci.

3) Lidé ztrácejí motivaci k vlastní aktivitě, k tomu, aby sami vzali svůj osud do svých rukou. Proč také, když stačí mít někde nějakého „strýčka“? Ubývá těch, kteří přinášejí ostatním prospěch(prostřednictvím placení daní, zajišťování práce, nabídky lepších služeb) a přibývá těch, kteří čekají, co dostanou.

4) Oddaluje se od nás rozhodování, jak nakládat se svými vlastními vydělanými penězi.

Důsledky tohoto systému jsou dnes nejlépe patrné v Řecku. I tam na jeho základě vznikla nová třída privilegovaným státních úředníků a těch, kdož měli konexe a „ostatních“, kteří teď mají dluhy oné první skupiny platit. U nás to nebude jiné. I za naše „projekty u Fořta“ přijde jednou účet v podobě snížených důchodů, vyšších cen a poklesu životní úrovně. Vzpomeňte si na to, až Vám zase Sobotka, Schwarzenberg či Kalousek budou tvrdit, jak výhodné je pro nás členství v Evropském svazu. Opusťme tento socialistický Titanic a vraťme se znovu k hospodaření si za své. Jak na to popsal Petr Mach ve své knize „Jak vystoupit z EU“