Haagský tribunál je třeba zrušit

  Páteční verdikt Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii(ICTY) je dalším v řadě rozhodnutí, očividně diskreditujících samou podstatu souzení historických událostí ze současného, věřím,. že krátkodobého, úhlu pohledu. Stejně jako předešlé pokusy není totiž triumfem práva nad bezprávím, nýbrž projevem kosmopolitizace světa, kdy je nám sdělováno, že jakýkoliv boj za státní a národní svobodu, není-li v souladu s názorem západních mudrlantů typu humanitárního bombometčíka Václava Chemapol Havla, bude ztrestán.

Netvrdím přitom vůbec, že se za války v bývalé Jugoslávii nestaly žádné zločiny a je mi úplně jedno, zda do nich byli souzení generálové Gotovina a další zapleteni či nikoliv. Pokládám však za zavrženíhodný způsob, kterým jsou jednotlivé oběti haagské justiční mašinérie vybírány. Až to někdy vypadá, že ICTY potřebuje nějak ospravedlnit svou existenci, a tak soudí a odsuzuje Chorvaty a Srby za to, že se nepodvolili „mezinárodnímu moudru“. Přitom stačí jenom trochu nahlédnout do historie a hned vidíme, že důvodem války nebyl krvelačný nacionalismus Srbů či Chorvatů, ale právě sjednocující proces nikoliv nepodobný budování dnešní EU, kdy byla nesourodá území uměle spojena do jednoho celku.

A existují i konkrétní viníci války v Jugoslávii v inkriminovaných letech 1991-1995. V prvé řadě je jím západní společenství, které vyzvalo vládu v Bělehradě k udržení existence umělého státu Jugoslávie, stejného paskvilu jako Československo, za každou cenu a o necelý rok později uznalo(nejprve Německo) odštěpené státy Slovinsko a Chorvatsko.

Jak je v těchto souvislostech schizofrenní dnešní svatouškovské pídění se po „válečných zločincích“! Snad ještě horší je pak jejich jednostranný výběr a průběh soudních jednání – skutečnou parodií na samu podstatu justice byl zejména déle než tři roky trvající soud se Slobodanem Miloševičem, který se mj. nesměl hájit sám, nesměl mít svého lékaře, ba ani brát léky, na něž byl zvyklý.

Troufám si říci, že důvodem existence ICTY není ve své podstatě nic jiného než hodit svůj podíl na páchaných zvěrstvech na někoho jiného. Kdyby totiž někdo mělo opravdu zájem spravedlivě(!) potrestat válečné zločince z tohoto období, na lavici obžalovaných by nemohli chybět nejen kosovský zločinec Hashim Thaci, nýbrž i jeho ochránci: http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=602255 . Ostatně i cílené bombardování škol, nemocnic, autobusů, televizních věží a ambasád by jistě bez váhání šlo jako válečný zločin označit. Na lavici obžalovaných by pak neseděl nikdo jiný, než Bill Clinton, Tony Blair, Jack Straw, Javier Solana a další. Ale to je jen taková utopie na závěr.

Moc se také těším na chystané referendum o vstupu Chorvatska do EU. Kdyby to šlo, tipnul bych si, že milí Chorvati se musí připravit na jeho časté opakování.