Vysněný večírek

Každý den píšu jeden text na základě pěti slov a dneska jsou to tato: Karty, zásuvka, kabel, peněženka, snění

Procitl jsem ve snu. Uvědomil jsem si, že se dívám na kulatý stůl odněkud ze stropu. Na stole jsou velmi zajímavé propriety. Pokerové karty, stále ještě v balíčku, jedna luxusní pánská peněženka, čistý popelník a menší krabička doutníků Cohiba. Tady se něco chystá. Potřebuji se dostat dolů a sednout si na židli. Takhle se cítím jako žárovka a mám omezený kužel rozhledu. Někdy je snění takovýhle prevít, nedovolí člověku otočit hlavou, no, jak by mohl, když je žárovkou, leda tak v závitu.

Přeji si abych se dostal dolů…přeju si to…naléhavě… moje světlo na stole zintenzivňuje, jak se mi hrne krev do hlavy. Halooo, pusťte mě dolů, ale nějak šetrně, ať se nerozbiju… eh, už mluvím jako žárovka.

Když se uklidním, pocítím, že se jaksi ztenčuji a zasouvám, stůl se mi vzdaluje. Pak nějak tekutím a vinu se…ježiš oni mě poslali kabelem…no nevadí, není to tak hrozné…no, nepředbíhejme. Vtékám do zdi, to je vám pocit, to se nedá popsat, ještě že je kolem mě ta bužírka…jedu, jedu, jedu…trvá to teda dýl než byste si mysleli, ani já jsem si tu cestu nepředstavoval tak dlouhou a pozadu, no, kde bych se taky otáčel, zřejmě stejnosměrný proud.

Konečně, pozadu vylejzám zásuvkou. No a teď potřebuju blíž ke stolu. Napřimuji se, nabývám lidských rozměrů. Rozhlížím se po místnosti. Ve výšce mé hlavy není vidět nic, jsem v oblaku bílého dýmu, trošku se skloním. Nikdo tu není, na stole je plný popelník, rozžvýkané, oslintané Cohiba doutníky ještě na suchých koncích doutnají. Uprostřed stolu je hromádka pomuchlaných bankovek, jedny zlaté Rolexky, pár baňatých napoleonek s nedopitým koňakem a rozházené karty.

Hmm, takže ta cesta kabelem trvala opravdu dlouho, tady už je po všem. Škoda, ještě tady vibruje vzrušení, vztek a zastírané nadšení, a pak i to nezastírané.

No nic, tak já zase půjdu, ale né pozadu, jéžiš, nééé, tudy už néééé.