Padouch nebo hrdina, aneb mých top 6

Jistě jste všichni mí milí kolegové blogeři a blogerky zaznamenali výzvu, abychom se připojili a po vzoru J. Poláka popsali svých top šest. Proto i já se přidávám a zde je mých šest filmových a knižní hrdinů.

Pro mě samotnou je neskutečně složité vybrat z filmů a knih pouze šest mých nejoblíbenějších postav, proto jsem se rozhodla vybrat postavy – některé kontroverzní, některé méně, které se mě nějakým způsobem niterně dotkly.

1. Princezna Lada

Princeznu Ladu v podání Marie Kyselkové nemusím snad nikomu z vás představovat – myší kožíšek z Princezny se zlatou hvězdou na čele. Bylo vskutku zajímavě složité postavy vybírat, ale princezna Lada si u mě post zasloužila. Nejen proto, že byla neskutečně krásná a její zlatě zrzavé valsy jsem jí vždycky záviděla, ale také proto že v mých očích to není klasická princezna. Líbí se mi ta její emancipovanost, vůle stát si za svým a ne jen čekat, až jí někdo zachrání. Líbí se mi, že v této pohádce není princezna tou bezbranou, ale že je princi Radovanovi rovnocenou partnerkou. Proto si u mě princezna Lada vysloužila šesté místo, dala mi naději, že i dívky jako já – žádné naivky, se někdy mohou stát princeznami.

1. Filip

Mým dalším hrdinou je Filip ze Starců na chmelu, kterého ztvárnil nezapomenutelný Vladimír Pucholt. Nejen že tento film zbožňuju už roky kvůli milým písničkám a tak trochu na tu dobu nekorektnímu smýšlení, ale hlavně také kvůli Filipovi. Filip je kluk/muž, jakého bych jednou chtěla potkat, nebo možná kterého jsem měla potkat, když mi bylo sedmnáct. Nebudu psát, jak skvěle to pan Pucholt zahrál, to každý ví, pro mě je to prostě prototyp správného člověka, který byl správným i v nesprávné době a mezi nesprávnými lidmi. Příběh oné lásky vnímám pouze na pozadí daleko rozsáhlejšího lidského dramatu, kterým je víra v pravdu.

1. Winston Smith

Winston Smith, co víc říct, snad jen 1984 – George Orwell. Nechci tady porovnávat svojí nejoblíbenější knihu se strhujícím filmem a skvělým výkonem Johna Hurta. Pro mě nepřekonatelný příběh a nepřekonatelný osud jednoho z mnoha záznamů na matrice. Winston Smith pro mě není jen románová postava, pro mě skutečně žije, žil. Když jsem knihu četla poprvé, prožívala jsem s Winstonem všechno tak živě, že bych až někdy přísahala, že jsem cítila v místnosti 101 stejnou bolest, jako on. A pak když jsem ho spatřila na obrazovce, kde mu John Hurt propůjčil svůj trpitelský výraz, mé vnitřní splynutí s jeho osudem bylo dokonáno. Pod košatým kaštanem prodali jsme se navzájem.

1. Kostkař – Luke Rhinehart

Kostkař (Luke Rhinehart) je hlavní postava knihy Kostkař aneb náhoda je život od Georga Cockrofta píšícího pod pseudonymem Luke Rhinehart. Kostkař je jedna z nejkotroverznějších knižních postav, kterou jsem měla tu možnost poznat (obsahuje značně autobiografické rysy). Kosktař je psycholog, antipsycholog, psychopat a sociopat v jedné osobě. Svůj osud odevzdal do rukou kostky, už se nerozhoduje sám, nechává to náhodě a kostce. Kostkař mě uchvátil, kostkař mě nakazil – chvíli jsem chodila s malou kostičkou v kapse a nechala ji za sebe rozhodovat, byl to ten nejvíce svazující a zároveň osvobozující pocit, jaký jsme zažila. Po seznámení se s Kostkařem, jsem značně přehodnotila svůj pohled na svět a věci v něm. Kostkař je blázen umělec.

1. Trevor

Chlapec, který mě naučil být idealista a věřit v dobro. Trevor je asi dvanáctiletý chlapec z filmu Pošli to dál úchvatně zahraný Haleym Joelem Osmentem. Film sám na mě působí silně, a pak trošičku lacině, když tvůrci nechají malého Trevora zemřít. Ovšem Trevor sám je postava, která z dobrého filmu, dělá nadfilm. Jeho nápad na zlepšení světa mě svého času držel tak, že jsem ho chtěla aplikovat v praxi, marně. Je to chlapec, který vlastně chlapcem není, je daleko dospělejší, vyspělejíší a silnější, než všichni dospělí kolem něho dohromady. Jeho síla vytrvat a touha změnit a zlepšit stav věcí a situace, jeho láska a nezištnost je skoro až zarážející. Díky němu vím, že můžu být lepší.

1. Joker

Psychopat, blázen, oscarový Heath Ledger. Když jsem sestavovala tento seznam, jedině s ním jsem si byla na sto procent jistá. Joker je temná část mojí osobnosti, temná část, která se nikdy neprobudí, ale je tam a je v každém z nás aspoň trochu zastoupena. Vždycky si říkám, co by byl film Temný rytíř bez Jokera, nebyl by ničím. Joker, byť vrah prvního formátu, mě uchvacuje celou svojí podstatou, Joker není jen psychopat, je to veškeré zlo a inteligence snoubící se v jedné bytosti. Pokaždé když ten film vidím, žasnu nad jeho šílenou logikou, šílenou proto, že někde v koutku duše cítím, že je oprávněná. O Jokerovi bych mohla básnit několik hodin a stejně by to bylo málo, proto řeknu jen to, že Heath Ledger musel být čaroděj a blázen, když dokázal Jokera zvárnit tak dechberoucím způsobem. Proč se nesměješ?

Tak trochu to vypadá jako soubouj dobra a zla a v mém případě zlo vyhrálo. Vyhrálo proto, že je více reálné a častější? Nevím, jen mi to vnukává myšlenku, abych se nad sebou znovu zamyslela, než mi doopravdy začne šplouchat na maják. Ne, u mě vždycky vítězí dobro, jen to zlo je někdy trochu zajímavější na sledování.

Bylo složité vybrat ty správné postavy, ale myslím, že se mi to povedlo. Myslím, že každá z těchto postav ve mně kapičku sebe zanechala, a nebo já mám možná kapičku z každé té postavy sama v sobě.