Nic zvláštního

Každé Vánoce píšu novou básničku. Tahle je z těch minulých. Možná, že se tváří hodně smutně, ale doopravdy je vlastně veselá :)

Jen o Vánocích
zdá se smrt být trochu smutnější.
Jen o Vánocích
pláčou
ti opuštění,
ti zatracení,
ti zhrzení,
a zaprodaní
Pádá sních
a nic se nemění.
Rozbředlé ulice a sůl a popel,
opadané jehličí,
vůně dohořívající svíčky,
roztrhané papíry a mašle
Smrt
- je vždycky smutná.
Umírající doba,
nová začíná.
Splněná přání neplatí
a zakonzervované nic trvá,
den co den,
nic víc,
jen další etapa
O Vánocích
sny chodí spát až k ránu,
modlí se za svá přání,
doufají a prosí Krista.
A ráno se zas rozední
- smutek trvá
O Vánocích v oblacích
létají ptáci,
v kostelích jsou mše,
na hřbitovech leží mrtví,
v nemocnicích leckdy též,
u popelnic odpatky,
na vaně lahvičky šampónů,
po polích běhají zajíci,
stromy rostou,
hvězdy svítí za noci
a ve dne zase slunce,
myšlenky připlovají a zas jdou dál,
láska prchá
Duch kráných chvil
pomalu zas usíná...