Na mě si žádná nemoc nepřijde! A basta

Máš žaludeční vředy? Věř, že za to beztak může tvoje podvědomí a tvoje věčně nakrknutá nálada. Víc se usmívej – don´t worry be happy.

Už nějakou dobu se zajímám o alternativní způsob života. Je vlastně docela jedno, v jaké zrovna oblasti, ať jde o alternativní stravu, nebo o léčení nemocí, nebo třeba taky o filozofii života, všechny jsou mi nějak blízké. Už roky nejím maso, dávám přednost bylinkám a jsem docela free a happy – věci zas tak nehrotím. Ne, teď vážně. Nejsem takový ten blázen omotaný prostěradlem a s vlasy nemytými pět let, mně se prostě jen nechce uznávat ten masový řád – vždycky si raději najdu nějakou svou vlastní cestičku.

No a zrovna před týdnem, jsem se docela náhodou dostala ke knize, která se jmenuje: Co ti napoví nemoc – Řeč symptomů. Jejím autorem je Kurt Tepperwein přední terapeut a docent na Akademii duchovních věd. Tenhle pan Tepperwein mi vlastně mluví z duše. V té malé knížce píše, jak my, lidi už neumíme žít. Vysvětluje, proč jsme v současnosti tolik nemocní, proč je tolik populačních chorob, a co je jejich skutečnou příčinou. Totiž tou příčinou není zrovna tolik ten bacil nebo virus, ale hlavně my a naše já. Naše vědomí, podvědomí, nevědomí – celá mysl. Ony symptomy, které nás postihují, ať je to dna, artróza, mrtvice nebo nachlazení, jsou jen ukazateli na daleko rozsáhlejší problém, hluboko zakořeněný v naší psychice, v našem chování – zkrátka ve způsobu našeho života.

Pokud všechno, co se nám za život přihodí, budeme brát jen z té negativní stránky a budeme si pořád stěžovat, tak se vážně budeme mít špatně. Třeba tak, že nám propukne cukrovka. Když budeme plní hněvu, stresu, zášti a podobných emocí, naše tělo na to zareaguje nemocí. Naše tělo je chytré, varuje nás tím, říká nám, že něco není v pořádku. Zkrátka bychom měli žít, tak jak se nám chce. Měli bychom se vykašlat na všechno, co nám přináší trápení. Jistě, máte skvělou práci – výborně placenou, jenže vy se denně stresujete a nejraději byste s tím praštili. Ta nejlepší rada je: Prašťte s tím. Není to jednoduché, ba naopak. Ale pokud to zvládnete, neskutečně se vám uleví.

Tyto rady jsou samozřejmě v praktickém životě dost špatně proveditelné. Ale i tak bychom měli brát ohledy sami na sebe, na svoje pocity, prožitky a svůj vnitřní klid. Protože až tehdy, kdy najdeme svůj klid a rovnováhu, až k sobě najdeme cestu, budeme doopravdy úspěšní, šťastní, zdraví – no prostě v pohodě. Až se přestaneme ohlížet na druhé, až přestaneme toužit po tom, co má ten nebo tamten, až přestaneme dělat to, co okolí, až se vymaníme ze stáda, až pochopíme, že jsme sami sebou, že jsme individuální, a že tak je to správně, bude všechno v pořádku. Budeme daleko vyrovnanější a ucelenější bytosti.

Asi takhle by se dála shrnout hlavní myšlenka knihy Co ti napoví nemoc. O knize samotné se dá napsat, že je přehledná a srozumitelná. Docela snadno pochopíte, co má autor na mysli. Mimo oněch myšlenek, jak správě žít, obsahuje knížka taky plno rad, jak bychom toho mohli dosáhnout. Autor nám v krátkých a dobře členěných kapitolách radí, co která nemoc předznamenává a jak se jí zbavíme, učí nás sebepoznání a sebedůvěře.

 Jak jsem psala výše, ke knize Co ti napoví nemoc jsem se dostala náhodou a vůbec toho nelituji. I když zas tak alternativní nejsem, jsme ráda, že jsem si knihu mohla přečíst a získat tak nový rozměr chápání našeho života. Už dlouho jsem totiž přesvědčená, že něco takového funguje, že mysl a tělo jdou ruku v ruce.