Jak to bylo za zlaté éry socialismu
To šedé období druhé poloviny minulého století mě z celé historie zajímá asi nejvíc (i když v těsném závěsu je Druhá světová). Možná kvůli řadě barvitých vyprávění mých rodičů, možná z lásky ke své zemi, nebo jen z čisté zvědavosti. Nejspíš v tom svou roli hraje všechno. Zkrátka, když má maminka začne vyprávět,
vždycky ráda poslouchám. Poslouchám o tom, co se mohlo, nebo spíš nemohlo, co bylo, nebo spíš nebylo a hlavně o tom, jak byl každodenní život prázdný a bezvýchodný. Pak vždycky děkuju prozřetelnému osudu, že tomu v čas zamezil… snad.
Existuje ale mnoho otázek, na které mi mí pamětničtí rodiče odpovědět nedovedou. V takových případech pak musím hledat sama. Mým posledním úlovkem je autobiografický román V čase ubývajícího světla, jehož autorem je německý divadelní režisér Eugen Ruge.
Jeho příběh začíná v roce 2001, kde také i končí. Hlavní postava Alexander Umnitzer vzpomíná na celý svůj život i na životy svých rodičů a prarodičů. Rázem se tedy čtenář z dvacátého prvního století ocitá v Mexiku padesátých let dvacátého století, kam přijeli Alexanderovi prarodiče budovat socialistickou vlast. Příběh je dost chaotický a ze začátku není tak snadné se v něm vyznat. Autor skáče ze země do země i z roku do roku. Z Mexika se vydáváme do sibiřského gulagu za Alexanderovým otcem, který se tam ocitl za kritiku sovětského režimu. Přesto se ale většina příběhu dohrává ve Východním Německu za zlaté éry socialismu.
Leč by se snad mohlo zdát, že se jedná převážné o politicky situovanou knihu, vlastně to tak není. Mimo tatínka vězněného v gulagu tu nenajdeme žádné revolucionáře, disidenty ani jiné podvratné živly. V čase ubývajícího světla jen skromně předkládá ságu jedné rodiny žijící na té špatné straně zdi. Žádná revolta se nekoná, jen beznadějně prázdný život. Oproti jiným knihám se nám naskýtá pohled na úplně obyčejné lidi, na jejich prožívání každodenního života, na jejich vnímání nesvobody. Nesetkáváme se s žádnými epickými hrdiny, pouze přihlížíme smutné touze po životě.
V čase ubývajícího světla je výjimečná kniha, která mi o něco víc rozšířila obzory. Mohla jsem v tichosti nahlížet do domácnosti lidí stižených politickým morem. Mohla jsem být svědkem, jaký dopad na lidskou mysl to všechno mělo. Mohla jsem se ujistit, že leč je pohled mých rodičů subjektivní, od názoru jiných se neliší (tedy těch, co to mají v hlavě v pořádku).
Jsem ráda, že jsem tuhle knihu četla zrovna v období voleb. Už předtím jsem si byla stoprocentně jistá, že ten nádor na demokracii je zhoubný, a že volit ho můžou jen zaslepenci – tahle kniha mi to jenom potvrdila.
Panu Rugeovi skládám své díky. Je škoda, že není víc takových, co si minulost pamatují nezkresleně.
Mirka Karásková
Jak se idiot stal géniem
Kdo z nás by netoužil po vyšším IQ? Tedy pokud už není členem menzy a jeho denním chlebem nejsou Einsteinovy rovnice. Myslím někoho průměrného z davu, sebe, svoje sousedy, přátele, lidi z ulice. Každý si občas na svou chytrost postěžujeme – a jen si vzpomeňte na svoje školní léta! Kdyby to šlo nějak zvýšit!
Mirka Karásková
Jak pankáč a Rom pomáhali staré paní
Máte předsudky proti lidem, kteří se nějakým způsobem liší od „normálu“? Máte předsudky proti někomu, kdo nosí okované boty a zavírací špendlíky v uších, proti lidem s fialovými a zelenými vlasy, proti těm s dredy, s piercingy, nebo s tetováním, nebo snad proti jinak barevným? Styďte se! Já mám předsudky proti vám.
Mirka Karásková
Jak být úspěšným flákačem
Prokrastinace se v současné době dostává hodně do popředí. Stává se z toho velice moderní pojem a přiznejme si, zní to líp, než tvrzení, že se jen flákáme.
Mirka Karásková
Krása základ života? Bohužel asi ano
Kdo může doopravdy říct, že je se svým vzhledem spokojený? Teď už třeba ano, ale v pubertě? Určitě jsme o sobě každý aspoň jednou zapochybovali – je to lidská přirozenost. A přiznejme si, někdo je holt krásnější a někdo zase méně. Jenže kdo zavedl ta měřítka?
Mirka Karásková
Protože nenávidím ty, co týrají zvířata!
Pokaždé, když vidím v televizi, jak se někteří chovají ke zvířatům, většinou pak psům, otvírá se mi pomyslná kudla v kapse! V tu chvíli bych nejraději proskočila obrazovkou a toho konkrétního jedince vzala něčím hodně těžkým po hlavě. Bohužel mám pocit, že jsem jedna z mála.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
O menopauze musíme mluvit, burácela herečka Halle Berry před Kapitolem
Slavná herečka Halle Berry se zapojila do americké politiky, když podpořila senátorky snažící se o...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
Prodej pozemku s chatkou, 602 m2, Konárovice
Konárovice, okres Kolín
2 290 000 Kč
- Počet článků 88
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2169x
co si hraje na spisovatelku,
baskytaristka a textařka,
bohém, poeta a flákač.