Godot ve stanici

Znovu ze svého šuplíku vytahuji výplod svého poetismu. Dnes o ježdění ze stanice do stanice a možná ještě mnohem dál...

Kolikrát projíždíme
tam
a zase zpět?
Vracíme se na stejná místa,
ruka začíná se chvět.
Ztrácíme se a znovu nacházíme
v bludných kruzích,
vlastních dluzích.
Kolikrát můžeme tam a zpět projíždět?
Stát a Godota vyhlížet?
Prý stačí jen věřit
- v to co každý druhý,
snít o koncích duhy
a na vodu
svým dechem malovat krajinky.
Kolikrát můžeme tu pravou minout?
Kolikrát zapomenout?
ve stanici Touha - tam čeká Godot...
Nikdo nepřichází,
každý jen čeká,
každý jen heká
a jezdí tam
a jezdí zpět.
Jednou narazí na stanici Kurta Cobaina,
ta ho jistě dorazí...