Jsme ocas západního světa

Před časem jsem viděl dokument o současné ekonomice v Číně. Nadšený čínský dělník říkal, že je nadmíru spokojený. Jeho plat je teď už stejně vysoký jako plat dělníků v Evropě. Bere 5 000 Kč měsíčně. A jak jsme na tom my?

Manipulace davem je snadná. Pracoval jsem velmi dlouho ve velkých reklamních agenturách. Opakujete stále dokola nějakou lež nebo polopravdu, až se ze lži a polopravdy stane nehlubší, obecně přijímaná pravda. A tak dokážete vytvořit skutečný prodejní hit tisíciletí třeba z vody, která byla původně odpadem při výrobě jogurtu. Nebo dosadit do vysoké státní funkce člověka, se kterým byste se nikdy nechtěli přátelit.

Současná politika je jen produktem reklamních a PR agentur. Čím šikovnější a kreativnější týmy pracují pro strany a politiky, tím úspěšnější jsou pak ve volbách. A tím také snadněji unikají před odhalením v různých nečistých kauzách. A tím lépe nám vnuknou myšlenky, které nejsou pravda.

Jednou z největších manipulací, kterou prochází naše republika už mnoho let, je snaha vnutit nám myšlenku, že jsme na tom každý rok lépe a lépe. HDP neustále roste, míra inflace je malá, platy se zvyšují, můžeme si dovolit to, o čem se našim prarodičům ani nesnilo. Jednoduše, máme se stejně dobře jako všude na západ od nás. Nebo se západnímu životnímu standardu rychle blížíme. Ale proč nás banka JP Morgan nedávno zařadili zpět do rozvojových zemí?

Měli bychom si přiznat, že se západu neblížíme. Naopak už minimálně dvacet let stále ztrácíme.

A právě proto, že stále ztrácíme, začíná to být až příliš znát. Reklamní manipulace je, namluvit nám, jak nesmírně vzrostla průměrná měsíční mzda. Dnes je to prý něco okolo 28 tisíc korun (ale já si dovolím o tomto údaji pochybovat). V novinách, rozhlase i televizi znějí nadšená slova a my máme dobrý pocit, že se skutečně posouváme k blahobytu. Ale kdybychom se na to podívali pravdivě, museli bychom přiznat, že 27 let po změně systému se sice životní náklady přiblížili nebo dokonce i předčili ty západní, ale naše průměrná mzda dosahuje asi poloviny minimální mzdy v Německu, která je v přepočtu 41 tisíc korun.

Jaké jsou platy u nás a jaké v Německu, se můžete podívat tady.

O naší minimální mzdě 11 tisíc korun raději psát nebudu, protože je to částka, za kterou se nedá dnes ani žít. A životní minimum 3 500 Kč, které vám zbyde v případě, že nemáte dlouhodobě práci, je výsměch lidské důstojnosti.

Pravda je, že skutečně bohatí jsou jen ti, kteří se nám budou snažit namluvit, v jakém blahobytu žijeme. Ministr financí v televizi řekne, že mu zbyde na přilepšenou pár milionů korun. V jeho kauzách létají miliardy, které byly či nebyly jeho (kdoví?), ale pracovníci, kteří pomáhají tento blahobyt vytvořit dělají za ty nejnižší platy. Většinou je to okolo 15 tisíc korun.

Politické elity žijí ve světě, který je na hony vzdálený životu jejich voličů. Ani netuší, co jejich voliči skutečně řeší a potřebují. A navíc se snaží rozdmýchávat třídní nevraživost či přímo podněcovat k nenávisti.

Takovou nenávistnou reklamní manipulací je tvrzení, že podnikatelé jsou nepoctiví. A velká část lidí to hned začala papouškovat, jstejně jako si děti prospěvují reklamní slogany. Ale zajímavé je, že to začal prohlašovat ten, kdo má sám máslo na hlavě (pořádnou hroudu). Jenom proto, aby tahle velmi důležitá společenská vrstva ztratila podporu všech ostatních. Zajímavý tah!

Další manipulací je, že je potřeba zvýšit progresivně daně, aby nechyběly v rozpočtu. Tomu snad může věřit jen hlupák. Když budete vydělávat 15 nebo 40 tisíc, tak z vás stát na daních už beztak o mnoho víc nevyrazí. Leda by vám vzal i ten zbytek ubohého výdělku. Ale pokud byste měli platy jako mají soudruzi dělníci a soudruzi podnikatelé na západ od nás, tedy 80 nebo třeba 200 tisíc, tak už by se rozpočet pěkně naplnil. A stát bude mít z čeho financovat bohatou sociální síť.

Jak je vidět, stali jsme se reklamními hlupáky, kteří skočili na laciná, ala správně mířená hesla.

Stále dokola volíme ty samé lidi, kteří rujnují svou činností naše rodinné rozpočty. Dáváme jim druhou, třetí, čtvrtou a bůhví kolikátou šanci. Proč? To jsme opravdu tak hloupí, že si nic jiného nedokážeme představit?

Dokud si totiž nepřiznáme skutečný stav věcí, nemůže se nikdy nic změnit. Dokud to nebudeme říkat otevřeně a jasně, jak se věci mají, vždycky budeme za otloukánky, kteří makají za minimální mzdy. A až budeme vědět, co opravdu chceme, tak se to začne stávat skutečností.

Takže bychom měli shodně chtít, aby se změnila ekonomická a vztahová nálada v České republice. Měli bychom přát zaměstnavatelům, aby co nejvíce vydělávali. A pak aby oni spravedlivě ocenili náš přínos k jejich úspěchu v podobě dostatečně vysokého platu. Musíme si přát, aby se všem dařilo co nejlépe. Teprve až budeme my bohatí, pak bude z našich bohatých daní bohatý i stát, ve kterém žijeme. Ne naopak.

Protože jinak budeme vždycky jen ocas západního světa.

Mirek Vojáček