Poslední výzva.

Vážený pane prezidente, ústavní činitelé. Toto je moje poslední výzva.Dejte právní řád a fungování státu do souladu s Ústavou. Jinak odstoupím od dohody, kterou i mým jménem přijala Česká národní rada 12. prosince 1992 - Ústavy České republiky.

Ústavou jsme dali vzniknout společnému státu a v Preambuli jsme definovali, jak si přejeme, aby tento stát vypadal:

Preambule.

My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku,
v čase obnovy samostatného českého státu,
věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé,
odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku
v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody
jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů,
kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku,
jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti,
jako součást rodiny evropských a světových demokracií,
odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství,
odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu,
prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu České republiky.

Stát vůči mně jako občanu vyžaduje stoprocentní plnění mých občanských povinností.

Nejsem spokojen s tím, jak plní své povinnosti stát.

Je evidentní, že celá řada požadavků na stát, jasně vyjádřených v Preambuli, je nenaplněna.
Nemůžeme mluvit o lidské důstojnosti miliónu Čechů na hranici chudoby.
Nemůžeme mluvit o svobodě, když nás "spojenci" sledují a naše vláda neprotestuje.
Nemůžeme mluvit o demokracii jako o volné soutěži, když je pokřivena kvótami, podpisy a dotacemi.
Nemůžeme mluvit o střežení a rozvíjení bohatství.
Nemůžeme mluvit o právním státu, protože právo straní penězům.

Vážení ústavní činitelé.

Pokud do konce roku neuvidím jasnou snahu o plnění společné dohody, svůj souhlas s Ústavou České republiky odvolám.

Budu se právně považovat za člověka, který je z pohledu státního občanství v mezistavu mezi občanstvím ČSFR a ČR.

Tento právní stav mi plně vyhovuje.
Necítím se být součástí státu, který nefunguje. Proto budu bez státní příslušnosti.

Pokud svůj souhlas s účasti ve státu, vzniklém na základě této Ústavy zruším, věřím, že Česká republika bude i nadále ctít vlastní Ústavu, byť nefunkční.
Ústavu, která hned v prvním článku klade státu za první povinnost mít v úctě práva a svobody člověka a občana.
Věřím, že i když přestanu být v právním smyslu občanem ČR, budu požívat plných lidských práv a svobod.
Konečně i proto text Ústavy nejdříve mluví o člověku, až pak o občanovi.

I nadále budu žít na území ČR a respektovat zákony toto soužití upravující. Jako člověk, nikoliv jako občan.
Jako člověk mohu být souzen, pokud tyto zákony překročím.

Ale 1. 1. 2016 přestanu být součástí ekonomiky státu jako občan.
Přestanu být součástí sociálního, důchodového a zdravotního systému ČR se všemi důsledky.
Ztratím nárok na sociální dávky a služby a přestanu platit daně ze svých příjmů.

Pokud budu jako člověk nějaké služby nebo produkty nakupovat, zaplatím je přímo dodavateli.

Moje práce je duševního charakteru. Odehrává se v mé hlavě. Pohlížejte na ni stejně, jako na dodávku ze zahraničí.
Pro svou hlavu požaduji stejná práva, jako mají firmy, obchodující s entitami z daňových rájů, případně osoby v daňových rájích bydlící nebo sídlící.
I u nich stát nezkoumá, kde fakticky vykonávají svou činnost.

Ve většině dalších oblastí by z mé strany nemělo docházet ke sporným bodům. Pokud ano, pohlížejte na mě jako na cizince a nedělejte problémy, kde nejsou.

Volebního práva se vzdávám. Na co...

Nechám si občanku a řidičák. Obojí zřetelně označím.

Vážení ústavní činitelé, pokud Vám na zadání není něco jasné, kontaktujte mě na příslušné emailové adrese.

Jestli cítíte, že nezvládnete úvést stav v ČR do souladu s Ústavou, běžte od toho.

Máte čas do konce roku.

Mirek Pifka
[e-mail]