Jak je možné, že 1% lidí vlastní půlku planety?

Pokud to chceme pochopit, musíme se podívat na jeden důležitý ekonomický ukazatel - produktivitu práce.Produktivita práce se za posledních 50 let zvýšila řádově 10x.

Pracující člověk v šedesátých letech vyprodukoval služby nebo výrobky v objemu X, dnes tentýž člověk za stejný čas vyprodukuje 10 X.
Máme se 10x lépe, než v šedesátých letech?

Tehdy měl průměrný příslušník střední třídy svůj dům a auto. Měl domácnost plnou spotřebičů. Jezdil na dovolenou v létě i v zimě.

Dnes je na tom člověk podobně. Rozhodně nemůžeme říci, že v těchto ukazatelích máme 10x větší bohatství.

Kam zmizelo 9 X naší produktivity práce?

Některá X jsou lehce viditelná.
Některá X produktivity vynakládáme podle našeho přesvědčení racionálně. Příkladem může být zdravotnictví. Naše nemocnice jsou vybaveny lepšími přístroji.

Některá X naší produktivity utrácíme z důvodů, které mají k racionalitě daleko, i když si naše utrácení snažíme "racionálně" obhájit.
Důvody jsou lenost, pýcha, marnivost, rozežranost...
Proto si kupujeme elektrické zubní kartáčky a auta, která sama couvají.
Proto chceme poslední model telefonu.
Proto vyhazujeme jídlo, topíme pánubohu do oken a máme plné skříně krámů.

Tato X jsou naše rozhodnutí.

Ale to není všech 9 X produktivity.

Ačkoliv roste produktivita práce, paradoxně rostou i ceny všeho.
Proč rostou ceny všeho?
Má to nějaký důvod, že všichni stále zdražují?

Má.

Zdražování všeho má svůj důvod. Tím důvodem je neustálý nárůst cen všech zásadních vstupů - tedy především energií a základních surovin.

Ale pro tento konstantní růst cen surovin není objektivní důvod.

Ceny surovin zvedají jejich producenti, případně spekulanti na komoditních burzách.
Na jedné straně se snaží srazit cenu na nákupu a pak, když ovládají obrovský objem toho, co každý z nás potřebuje, ceny zvýší.

Všichni ostatní "malí" producenti, kteří suroviny potřebují, musí promítnout nárůst cen surovin na vstupu do všech svých výrobků.
Tam mizí několik X naší produktivity práce.

Pivo před 50. lety stálo X a dnes stojí několik X.

S tím úzce souvisí další požírač X naší produktivity práce - inflace a úrok.

Inflace snižuje hodnotu naších současných X.
Úrok jde ještě dále. Tím, že si většinu produktů kupujeme na úvěr, rovnou posíláme X naší produktivity bankám. Tím, že na úvěr funguje řada firem, i tyto firmy promítají úrok do cen svých výrobků a my, kupující, platíme i bankovní úvěry firem svými X produktivity práce.

Proč máme tak hloupý systém?
Proč máme systém, ve kterém se nikdy nebudeme mít tak, jak by odpovídalo technickému pokroku?

Protože odmítáme přemýšlet nad věcmi v souvislostech.
Necháváme se chytit do pasti laciných cetek a uniká nám, jak si z nás velké korporace udělaly dojné krávy.