Díky za zajímavou a poučnou vzpomínku.

Taky si to v sobě vždycky dlouho nesu, když se mi stane, že se vůči někomu nespravedlivě unáhlím. Když ho pak po nějaké době potkám, jsem trochu nesvůj, nebo se mu snažím to mé dávné chování nějak vynahradit, odčinit. Ale párkrát jsem taky nabyl dojmu, že to ten dotyčný / dotyčná nakonec dávno zapomněli, nebo tomu nikdy nepřisuzovali takovou důležitost jako já, a že ten dávný negativní nebo nelichotivý okamžik přetrvává vlastně už jen v mojí mysli...

Jednou vyřčené zlé slovo už se nedá vzít zpátky a tak nezbývá, než si ho s sebou nést až do konce. Nejhorší je, že v těchto případech (alespoň u mne) čas nic nehojí a kdykoliv si na to vzpomenu, stydím se, jako by se to stalo včera.

Vynikající

Vítám Vás na blogu. Moc hezké soví vyprávění