Moc krásný příběh. Nic nezávidím ,ale takové vztahy moc.

Moc hezký a pravdivý příběh

Je fajn být v důchodu více "spolu", než "vedle sebe".

Predpokladam ze si tohle precetl i Vas manzel. Docela by me zajimalo jak na to reagoval.

Milý pane Drtino, my s mým manželem žijeme spolu. Jak reagoval manžel paní z kadeřnictví nevím. Snad s pochopením.

Zdravím M.H.

Mně se při tomhle příběhu vybaví starořecká báje o dvojici Filémón a Baucis. Mnozí na ni nahlížejí jako na pohádku, jenže když se pak podíváme do reálného života, mnohokrát bychom ji rádi prožili. Dnes máme spoustu technických vymožeností, přes něž spolu komunikujeme a nejspíš se nám zdá, že to tak je v pořádku. Kdo se chová jinak nebo si něco jiného představuje, asi už se nehodí mezi dravou, bezchybnou a akurátní společnost. Jenže i přes všechny vychytávky spolu přestáváme umět komunikovat. A pokud to ještě zvládáme, vypadáme „nenormálně“.

Ten příběh má ještě jeden rozměr, tu jejich lásku měli potřebu rozdávat dál. Postarali se o poutníky. Vyprosili si, aby se mohli o nový chrám starat a sloužit v něm bohům. Myslím si, že to patří do receptu na "žili šťastně až do smrti"