Mé lázeňské tsunami

Jezděte do lázní! Pobyt v lázních je z mnoha důvodů důležitý – zejména pro dokončení léčby, ale koneckonců i pro duši a návrat do normálního života po operaci či úrazu nebo jako podpůrná léčba řady onemocnění.

Anebo prostě jen tak – pro zlepšení kondice, odpočinek a načerpání nových sil.

Rehabilitační procesy samozřejmě nemusí být vždy příjemné, zejména, když musíme namáhat svaly, které je třeba rozhýbat. Ale ten pocit, že se přes počáteční bolest zlepšujeme, že se nám začíná dařit, ten je k nezaplacení a za nějakou tu bolest stojí.

Při lázeňských procedurách můžeme zažít ledacos. Některé nám kromě léčebných účinků poskytují i smyslové potěšení. I když pro mne třeba rašelinová koupel, která bezesporu pomáhá při revmatických a jiných potížích, žádným potěšením nebyla. Doba, kterou jsem strávila ponořená po krk v teplém černém blátě, byla jistě prospěšná pro mé tělo, ale jinak docela „nechutná“.

„Dejte pokoj s bahnem!“

To taková uhličitá lázeň, perličková koupel nebo různé masáže, to jsou naopak veskrze příjemné záležitosti. I cvičení v bazénu a plavání skýtá nespočet radostí.

V lázních máme navíc spoustu času, kdy takzvaně „nic nemusíme“. Proti všedním dnům – k nezaplacení.

Lázeňské prostředí je ovšem také trochu prubířským kamenem. Pohybujeme se v novém společenství nejrůznějších lidí, s nimiž je třeba komunikovat. S řidičem nebo učitelkou, prodavačkou nebo doktorem, když vás náhoda svede v jídelně k jednomu stolu. A ne vždy si s každým „padnete do noty“, bez ohledu na profesi.

Pokud jde o sebevědomí, pak v jídelně, na procházce, při společenské události to jde. Ale najednou se máte svléknout při masáži nebo jiné proceduře, a cizí člověk vidí vaše nedokonalosti. Chvíli trvá, než si uvědomíte, že vás takto nevnímá, že je to jeho profese a že lidských těl viděl desítky.

Těžší je to při společném cvičení v bazénu. Samozřejmě, stav těla většiny klientů odpovídá věku a jejich chorobám. S tím se zkrátka nedá nic dělat. Jenže vy osobně tam stojíte – po dlouhé době v plavkách – a máte pocit, že z nich přetékáte. Jsou pánové, kteří oblečení vypadají mužně, ale v plavkách svou mužnost postrádají. Některým se pupíky mohutně dmou, a ženská baculatá pozadí a faldíky nezakrývá žádné milosrdné oblečení. Vysportované tělo starší plavkyně s plochou hrudí hledí závistivě na silikony a obliny půvabné padesátnice. Všichni zkrátka toužíme po dokonalosti a kráse – a ne všichni na ni dosáhneme.

Poprvé i podruhé na sebe u bazénu trochu civíte, a pak je vám to vlastně jedno, protože se to stejně nedá změnit. Koneckonců, když jste obézní a v lázních trochu zhubnete, je to jako když z buldozeru vypadne šroubek nebo dva. Za pár dní jste s ostatními klienty přáteli, bez ohledu na to jak vypadáte. Hlavní je, že je s vámi zábava, umíte se zasmát, a ti druzí se s vámi cítí dobře.

Když jste „nováček“, je dobré nebýt suverén, ale naslouchat radám zkušených, jak se chovat při jednotlivých procedurách. Já jsem to neudělala – a zažila jsem pěkný trapas.

Měla jsem předepsanou uhličitou koupel. Přede mnou stála nachystaná plná vana vody, na jejíž hladině se třpytily drobné bublinky, slibující slast a pohodu.

Vstoupila jsem do vany tak, jak mi radila paní lázeňská. Jenže jsem pospíchala, uklouzla jsem, do vody sebou žuchla – a svými barokními tvary a nadváhou jsem nejen rozvířila hladinu, ale také uplatnila Archimédův zákon. Mnou vytlačená „kapalina“ se přelila přes okraj vany jako vlna tsunami. Vzala s sebou pár drobností a zalila podlahu. Začala jsem se omlouvat, vstávat a „štrachat“ se z vany ven, což paní lázeňská okamžitě zarazila – ze strachu z opakování pohromy.

Na mé omluvy pravila: „Prosím vás, klidně si lehněte a ležte! Nic se nestalo, užívejte si bublinky a koupel. Tady je kanálek, voda odteče, podlaha je vyhřívaná, takže to vyschne – a já se půjdu převléknout a přezout.“

Netušila jsem totiž, že vlna tsunami, kterou jsem způsobila, zmáčela paní lázeňskou téměř po kolena, protože stála blízko vany. Řeknu vám, tahle koupel měla pro mne do „relaxační“ hodně daleko.

Naštěstí podruhé byla přítomna jiná paní lázeňská a já jsem se chovala jako „světa znalý“ lázeňský host. Do vany jsem vstoupila opatrně a zvolna jsem ulehla. Koupel jsem si pak v klidu a náležitě užila.

Přiznám se, že před dalšími procedurami jsem se ostatních raději třikrát ptala, co se při nich děje, abych zase nezpůsobila nějakou katastrofu a „neuřízla“ si ostudu.

Ale i tohle jsou radosti lázní. Aspoň je na co vzpomínat.

Přeji vám hezký lázeňský nebo wellness pobyt! A do vany opatrně a zvolna!