Když pomáhá Pat a Mat

Kdo dostal nový byt ví, že o různá „překvapení“ v něm není nouze. U nás z nápadných věcí byla odlišná barva dveří do šatny.

Všechny dveře v bytě byly bílé, jen ty do šatny, bůhví proč, byly krémové. Asi bílé u dodavatele došly. Ostatní závady byly jen drobnosti.

Tedy kromě kosočtverce vyrytého do panelu na čelní stěně obýváku, přímo proti oknu. Omítka jej nezakryla. Jestli jste někdo zkoušel vytmelit, vyzdít nebo jinak zaaranžovat rýhu v panelu, hlubokou skoro dva centimetry, a zadařilo se vám, pak jste dobří. Můj muž dělal, co se dalo, marně. Obsah škvíry vždy vypadl. Ten, kdo to v panelárně udělal, se opravdu snažil. Také rozměr byl úctyhodný, tak čtyřicet krát čtyřicet. Po marných snahách jsme si vzpomněli, že jsme dostali jako svatební dar obraz podzimní krajinky, amatérský, ale vcelku koukatelný. Hlavně byl dost velký, takže obrazec spolehlivě zakryl. Bylo vyhráno.

Koneckonců po dlouhém čekání jsme byli rádi, že bydlíme. Dveře do šatny tak byly prakticky jen taková lapálie. Tedy reklamovali jsme je, ale vše se nějak minulo účinkem, až jsme časem rezignovali. Co byly jedny krémové dveře proti štěstí, že máme bydlení.

Jenže manželovi, ač o tom nemluvil, tahle věc prostě „ležela v žaludku“. A protože byl zapálený kutil, postupně v něm zrála myšlenka, že až nastane příhodný čas, tuto vadu na kráse našeho bytu napraví.

Příhodný čas skutečně nastal asi za půl roku, kdy jsem po akutní operaci odjížděla na doléčení do lázní. To byl ten správný okamžik. Doma klid a dost času na „uměleckou činnost“, bez požadavků na úklid a podobné nesmysly.

Práci si nachystal do kuchyně. Dveře pečlivě natřel. Počkal, až vše dobře zaschlo, pokochal se výsledkem a chystal se je přenést do předsíně a nasadit. Jenže při jejich zvedání se nějak nešikovně otočil a zapomněl, že uprostřed místnosti visí lustr. Pak už dostaly věci rychlý spád.

Lustr dveřmi shodil, ten se rozbil a jak padal, čerstvý nátěr poškrábal. Naštěstí to muž nakonec nějak vybalancoval, takže k další škodě v kuchyni nedošlo. I tak to, co vzniklo, bohatě stačilo. Muž se divil, jak z jednoho lustru může být tolik střepů. Vše opatrně uklidil, „něčím“ ve skleničce se uklidnil a další práci odložil na příští den. Rozříznutých kalhot si hned nevšiml. Zraněn naštěstí nebyl.

Proces s dveřmi se další den opakoval. Přebrousit, vykytovat, nalakovat, počkat, až vše řádně zaschne. Do kuchyně zakoupil nový, „parádní“ lustr.

Po zaschnutí dveře opatrně přenesl do předsíně, kde je opřel o stěnu jádra a připravoval jejich nasazení. Jenže dveře byly opřené nakřivo a začaly se po stěně sunout. Než je manžel stačil zachytit, zřítily se na zem a sebou vzaly nástěnnou lampu. Ta se nejen rozbila, ale dveře znovu poškrábala. Lehké poškození linolea panty a natržení tapety byly jen drobnosti. Jiné věci v předsíni naštěstí nebyly.

V té chvíli zřejmě manžel těžce litoval, že místo vylepšování dveří nešel někam „řádit“. Určitě by ho to vyšlo levněji. Zbytek tapety, který na trhlinu pasoval, naštěstí našel. Třetí nátěr dopadl dobře a už se nic nestalo.

Když jsem se vrátila domů, kochala jsem se nejen nově natřenými dveřmi – netušíc, že třemi vrstvami barvy – ale také dvěma zcela novými lampami. Manžela jsem vychválila až do oblak. Ne každá žena má tak šikovného muže.

K celé anabázi se mi přiznal až s velkým odstupem času. To už jsme se tomu s chutí zasmáli a vzpomněli na Pata a Mata