Jak vyzraju na brouka dřepčíka!

Letos se mi na zahradě přemnožil dřepčík. A nejen mně. Dokonce i zemědělci si s ním nevědí rady. A když to nezvládnou ani postřiky, co teprve já ?

Je to takový malý brouček. Asi 2–3 mm velký. Černý nebo hnědý. Kdyby neškodil, řekla bych, že je i pěkný. Tvrdý, lesklý a skáče. Když zatřepete listem, na kterém se usadili, začnou vířit a létat kolem dokola.

A taky je žravý. Strašně.

Než jsem si všimla, že v listech ředkvičky jsou dírky, začaly mi ty lístky „mizet“ před očima. Přece jen jsou docela nízko, a tak se k nim musím ohnout, jak říká klasik ve filmu o Marečkovi. Když jsem se podívala blíž, uviděla jsem je. Ty malé, černé potvůrky, které při dotyku vzlétly a hned se zase usadily, aby pokračovaly v hodování. Skákaly kolem, skákaly na mě.

Pozvala jsem na radu kamaráda Googla, ten si přizval AI a sdělili mi, kdo je ten nezvaný host.

A hned mě upozornili, že také rád hoduje na ostatních brukvovitých a že současné suché a teplé počasí mu přeje.

Nelenila jsem tedy a spěchala do zahrady prohlédnout kedlubny, květák a ostatní. Byl tam. I na zelí. Dokonce nepohrdl ani mladými fazolkami.

Brouzdala jsem internetem a hledala rady, jak na něj. Byla jich řada. Každá z nich však měla své ale.

Žluté lepicí pásy – fajn, jenže přilákají další brouky.

Netkaná textilie a mladé sazenice přikrýt. Dobrá, jenže tihle brouci jsou malí, ale chytří. Pod textilii v noci zalezou a pak nerušeně hodují a hodují, dokud mají na čem.

Postřiky. Na ředkvičky a kedlubny ne, když jsou k přímému konzumu, snad na květák a zelí, které rostou dlouho. Ale je to chemie, a na to, co se jí, opravdu raději ne. A kromě toho jsou tihle mizerové vůči řadě postřiků už odolní.

Zalití půdy hlísticemi, to už jsem časově „prošvihla“. To je třeba udělat, když se sází. Rostliny mám dnes téměř zlikvidované. A na létající brouky hlístice v zemi nejspíš nepomohou, že.

Asi jsem skeptik. Ale co zahradník, to jiná rada.

Také se doporučuje zabránit „přísušku“, tedy zalévat, zalévat.

V tomhle počasí? Kropte a zalévejte každý den dvakrát, když šetříte každou kapku. Tak musíte volit ze dvou zel. Buď vám rostliny sežerou dřepčíci, nebo vám všechno uschne.

Zalévala jsem. Aspoň květák a zelí. Výsledek je bohužel stejný. I když mi rostliny ve vodě téměř plavaly, dřepčíků bylo tolik, že už si z toho nic nedělali.

A tak jsem zvolila třetí variantu. Květák a zelí jsem předčasně sklidila a zalévám jen to, co dřepčíci nežerou. Zatím. Hlavně rajčata, papriky, okurky. A fazole, které se nakonec ubránily.

Ale příští rok na ně vyzraju. Nebudu do zahrady sázet nic, co žerou. Hospoda pro dřepčíky se zavře! Já se s rostlinkami budu piplat, hnojit je a okopávat, a oni mi je sežerou? Nic nebude !

I když..., možná zkusím ty hlístice. Možná. Do příštího jara je daleko….