Dobrý doktor

Tohle je příběh mého přítele lékaře Miloše a vlastně tak trochu nás všech. Když byl malý kluk jeho maminka onemocněla. V naivním dětském idealismu se rozhodl, že bude doktorem a svou maminku vyléčí.

Čas plynul se všemi strastmi i radostmi. Miloš dávno věděl, že maminku vyléčit nedokáže, že lékaři zatím na všechny choroby nestačí, ale představa, že bude doktorem v něm spíše sílila.

V době, kdy končil gymnázium a rozhodovalo se o vysoké škole, sdělil rodičům své přání přihlásit se na lékařskou fakultu.

Nic nenamítali a tatínek, který stejně jako maminka, znal práci lékařů jen jako pacient, mu položil otázku:

„Víš jaký je dobrý doktor?“

Miloš se trochu pousmál a začal rozvíjet své teorie plné ideálů.

Tatínek mu však odpověděl:

„ Dobrý doktor je ten, který vidí celého člověka a ne jen místo, které ho bolí.“

Dále pak vedli diskuzi na toto téma a Miloš netušil, jak moudrá slova táta pronesl.

Po promoci mladý doktor, pracoval nějaký čas na chirurgii.

Jednou přivezli na ambulanci pána středních let, který si při mytí nádobí ošklivě pořezal levou ruku a zápěstí o rozbitý talíř. Pravák s pořezanou levou rukou, zdálo se, že to bude vcelku rutinní chirurgický zákrok.

Službu mající lékař přišel, prohlédl ránu, dal pokyny sestře co má nachystat na operační sál a položil otázku:

„Pane, jaké je vaše povolání?“ Divná otázka. A pak jsme ztuhli.

„Já jsem, tedy možná jsem byl, profesionální houslista,“ pravil muž se slzami na krajíčku.

Během následující půlhodinky sledoval mladý doktor chirurgický koncert, kterým se operatér snažil spravit každičkou poškozenou část houslistovy levé ruky, aby škoda byla co nejmenší.

V tu chvíli se Milošovi vybavila tatínkova věta o dobrém doktorovi, kterého zajímá celý člověk a nejen poraněné místo. Stalo se mu to krédem pro jeho profesní život.

Myslíte si, že tak by měl pracovat každý doktor, chirurg stejně jako internista? Máte pravdu. Ale dobře by měl přece pracovat nejen lékař, ale také pekař, soudce a stavař, elektrikář nebo pokrývač. Automechanik a novinář a starosta a učitel. A dobrá by měla být každá máma a také táta.

Tak proč tomu tak není ? Proč nedělá každý dobře to co by měl? A proč to vyžaduje jako samozřejmost od těch druhých? Kde je chyba ?