Co tady dělá ten cizí pes ?

Když manžel podědil domek po babičce, museli jsme řešit spoustu problémů. Mezi nimi byla i obnova zahrady. Chtěli jsme nové ovocné stromy, a tak jsem vymyslela stěnu ze zákrsků, podél plotu.

Zatloukli jsme tyčky, napnuli vodící dráty, vybrala jsem odrůdy a zasadili jsme je. Větou: „Když sis to vymyslela, tak se o to starej,“ byla vyřešena i další péče.

Zakoupila jsem si tedy patřičnou literaturu o pěstování zákrsků. Studovala jsem stříhání, vyvazování, tvarování, a pustila se do toho. U chlapů na dědině jsem zpočátku vyvolávala úsměv, ale jak se stěna pěkně rozrůstala, tvarovala a začala plodit, stal se z toho, z jejich strany, spíše obdiv a respekt. Vždycky v srpnu a září beru žebřík a stříhám a vyvazuji. Dělám pozdně letní řez. Stromy pěkně plodí a dělají nám radost. A já koncem léta nastupuji s nůžkami a se žebříkem. Až donedávna.

Jako obvykle jsem ostříhala nejprve spodní patro, kam dosáhnu ze země, a pak nastoupil žebřík. Práce mi šla dobře od ruky. Kochala jsem se, když jsem nejednou uviděla jeden osamělý výhon, který unikl mým nůžkám a trčel do výšky z té krásně zarovnané linie. Vylezla jsem tedy znovu na žebřík, a mezi plotem souseda a zákrsky, se natáhla po výhonu. Kousek mi ale chyběl, tak jsem se chytla jedné větve, vytáhla se na špičky… a konec je jasný. Zahučela jsem dolů jako pytel brambor.

Větev, které jsem se chytla, se zlomila, ale můj pád přece jen trochu ztlumila. Výška 2 metry naštěstí nebyla nic moc. Trochu otřesená jsem chvíli ležela, a pak volala o pomoc. Slyšela jsem syna, že telefonuje, ale to bylo vše, co vnímal. Tak jsem volala na manžela, který byl někde v zahradě. Taky nic. Zkusila jsem tedy postupně všechny své údy, zda jsou pohyblivé - byly. Pokoušela jsem se zaujmout nějakou výhodnější polohu než leh. Překulila jsem se, postavila jsem se na kolena a lokty a začala se po čtyřech, pomaloučku, jak bolest dovolila, plížit pod zákrsky, směrem k domu.

Manžel v zahradě přece jen něco zaslechl a domníval se, že jej někdo volá od brány. Jak kráčel, uviděl pod zákrsky nějaký pohyb a zavolal nahoru, směrem k žebříku:

„Prosím tě, co tady dělá ten cizí pes?“

Při bližším ohledání psa zjistil, že je to jeho milovaná žena, a položil další důležitou otázku:

„Co tady prosím tě děláš?“

„Jen se tak válím,“ pravila jsem.

Pak už to bylo v pohodě. Manžel vše pochopil, já jsem se vyplazila zpod zákrsků, on mne zvedl a dovedl domů. Dal mi klasickou první pomoc proti šoku - rum máme doma vždycky. Ulehla jsem, naštěstí jen potlučená a odřená, bez velkého úrazu.

Od té doby ale zákrsky stříhám jen ze země, a práci ze žebříku převzal syn.