Bijící srdce

Když cestujete vlakem, podaří se vám, mnohdy nechtěně, vyslechnout cizí hovor, který vás zaujme. To se mi stalo cestou do Jihlavy. Jela jsem se dvěma pány v letech, řekla bych, hodně přes sedmdesát.

Jak jsem pochopila, byl jeden lékař a vyprávěl svému kamarádovi.

„V televizi teď běžel seriál o začátcích srdečních operací, které kardiochirurgové dnes běžně provádějí, a vybavila se mi vzpomínka na moje začátky.“

„To mne zajímá, povídej,“ řekl na to kamarád. A tak starý pán začal.

Na chirurgii jsem pracoval po promoci víc než rok, a vždycky jsem se těšil, až budu zase na operačním sále. Začal jsem uvažovat o tom, že bych na chirurgii zůstal a složil chirurgickou atestaci.

Jednou, při chřipkové epidemii, nastala kalamitní situace s personálem. Najednou nebylo dost lidí na dva operační programy a v plánu byla operace srdce v mimotělním oběhu, kterou nešlo odkládat. V ten den mi byla dána neskutečná důvěra a byl jsem k tomu zákroku vypsán jako asistence, která má za úkol při operaci „pomoci, ale nepřekážet“.

Myl jsem se v předsálí, spolu se šéfem a jeho dvěma nejzkušenějšími asistenty, a drhl jsem si ruce kartáčkem snad až na kost. Na sále jsem bedlivě sledoval co se děje a co se po mně chce. Z operačního pole jsem toho mnoho neviděl, jen ruce pracujících kolegů.

A pak jsem v otevřeném hrudníku uviděl bijící srdce. Ten sval, velikosti dvou pěstí, který přečerpává krev do celého těla, frekvencí 70, ale třeba, při zátěži, i 150 tepů za minutu, celý náš život, ať ráno nebo večer, jestli jsme šťastní nebo truchlíme, spíme nebo tančíme. To srdce pracuje a pracuje. Bez přestávky. Neskutečné a fascinující. A tohle konkrétní, nemocné srdce, na operačním stole čekalo na ruce chirurga, který je tak odvážný a zručný, že je zastaví, opraví, znovu rozběhne a vrátí na jeho místo do hrudníku.

Tento zázračný úspěch medicíny konce 60. a začátku 70. let, se odehrával před mýma očima, za skvělé souhry operačního týmu, a za mé skromné asistence. Nikdy jsem na to nezapomněl.

Já vím, dnes je operování srdce zcela běžné, operační výkony jsou stále sofistikovanější, při operacích pomáhají roboti, umělá inteligence. Zkrátka medicina a celý svět se změnil .

Ale to srdce, které v nás bije dnes jako tenkrát, je stále stejné. Možná je sídlem lásky, nebo jen jejím symbolem, ale v každém případě je neuvěřitelným zázrakem přírody a sídlem života.

A já, náhodný posluchač, jsem si uvědomila, jak hluboce pravdivá slova ten starý lékař pronesl a s jakou pokorou, i ve svém věku, hleděl na lidské tělo.