Už aby tu byly vánoce

Vánoce. Už aby tu byly! Nevím jak komu, ale nám politikům se letošní advent nevyvedl. Jaké zklidnění, jaké rozjímání?! A už vůbec ne hledání souvislostí a zhodnocení činů v našem nitru. Kdy k němu v uplynulých dnech došlo? Marnost hledat odpověď!

Vina leží na Petrovi, stejně jako na Pavlovi. To nejhorší z předvánočního shonu a konzumního hemžení se přeneslo do Sněmovny i téměř do všech pater současné české politiky.
Jen bláhovostí obdařený jedinec, by v tuto chvíli přinášel recepty, jak ze společnými silami vystavěného bludného kruhu ven. Chce to prostě přestávku, dát vale rozjitřeným stranickým sekretariátům, znesvářeným kolegům poslancům či senátorům, politickým komentátorům, mediálním tvůrcům politické reality a hlavně se odpoutat od běsu času.
Pár mých kolegů to uplynulý víkend dokázalo. V chrámu sv.Víta bez ohledu na stranický dres je spojila Rybova mše vánoční. Byť v pěveckém sboru nestáli přímo vedle sebe, pěli třeba „Pokoj lidu všemu...“ socan, zelený i odeesák. A všichni z toho měli zcela očividně normální radost.
Také proto věřím ve Vánoce a obzvláště letos sázím na jejich kouzlo. Snad v nás politicích potlačí všechno to zlo, co se na nás vyvalilo zleva i zprava. A naplní nás dobrem, které v sobě udržíme i po svátcích a které se, jak by se tomu chtělo věřit, promítne do našeho dalšího konání.
Vím, tohle přání mi Ježíšek asi nesplní. Nezbude, než jeho štědrost ponechat dětem. A nám dospělým nezbude, než spolehnout se na sebe a třeba i na to, že i ten nejhorší z nás, dokáže být alespoň na krátký čas dobrým. Není to sice nic moc, ale i takové pravdy umí pohladit. Je přece pěkné, že ještě umíme být na sebe hodní. Alespoň někdy, třeba o Vánocích.
A tak bych vám všem, kdo čtete tyto řádky, rád kromě radostných a klidných Vánoc a štěstí a zdraví v novém roce popřál také rozumnou politiku a politiky. Obojí je prý takové, jaké si zasloužíme. Pokud je to pravda, zůstává jen na nás, co si zasloužit vlastně chceme. Bude-li čas, přemýšlejme o tom třeba jen chviličku i o svátcích.