Česku chybí Obama

Spojené státy mají svého 44. prezidenta. Inaugurace sice proběhla na můj vkus až příliš v hollywoodském stylu, na druhou stranu však, jak se pokusím vysvětlit níže, právě tohle USA, jejich obyvatelé i nový prezident nyní společně potřebovali. Dokonce bych dodal, že to potřeboval celý svět, který se díval v přímém přenosu.

Barack Obama odříkal prezidentskou přísahu rychle. Trvalo to jen pár vteřin a byl z něj prezident. Vše, co udělal a řekl předtím, byla slova prezidentského kandidáta a později prezidentského čekatele. Měla svou váhu, ale nevážila tolik, jako slova jeho prvního počinu z titulu nové funkce. Tím byl jeho inaugurační projev. Pokud bych chtěl k němu zaujmout stanovisko jedním jediným slovem, pak mne nenapadlo žádné jiné, než občanský. Řekl jsem si, že názor třeba zkoriguji, když si Obamovo vystoupení přečtu znovu v klidu. Ani ve snu by mne nenapadlo, že se najdou v Čechách média, která projev oklestí a pod heslem – redakčně kráceno – z něj vypustí to, co se asi jejich vydavatelům a redaktorům zvěstovat příčí. Znovu jsem si uvědomil, jak veliké zklamání pro četná česká média bylo Obamovo zvolení, jak nepokrytě silně fandila McCainovi a ve své víře všemocnosti neoliberalismu jeho fundamentalisticky republikánským názorům. Rázem mi byla jasná lavina kritiky a zaručených předpovědí nesplnitelnosti Obamových slibů. Možná to byl důvod k tomu, aby v rámci „redakčního krácení“ média z projevu vypustila i toto: „Neboť ať se podíváme kamkoliv, všude nás čeká práce. Stav hospodářství volá po činech, odvážných a rychlých, a jednat budeme – nejen tak, abychom vytvořili nové pracovní příležitosti, ale abychom vytvořili nové základy pro růst. Budeme stavět silnice a mosty, elektrické rozvody a digitální komunikace, které podporují náš obchod a navzájem nás spojují. Dáme vědě znovu její místo, jaké právem musí mít, využijeme zázraků technologie, abychom zvýšili kvalitu zdravotní péče a snížili její cenu. Začneme využívat slunce a větru a půdy k tomu, abychom tím poháněli své automobily a své továrny. Proměníme své školy a university, aby to odpovídalo požadavkům nové doby. To všechno máme možnost udělat. A to všechno také uděláme.
Existují někteří lidé, kteří vyjadřují pochybnosti o rozsahu všeho toho, co chceme udělat – kteří argumentují, že náš systém nesnese příliš mnoho velkých plánů. Mají krátkou paměť. Neboť zapomněli, co už tahle země dokázala; co jsou svobodní muži a ženy schopni dokázat, pokud se zapřáhne představivost pro společný cíl a pokud se nutnost spojí s odvahou.
Cynikové totiž nepochopili, že se jim změnila půda pod nohama – že vyčpělé politické argumenty, které nás stravovaly tak dlouho, už neplatí. Otázka, kterou vznášíme dnes, nezní, zda je naše vláda příliš velká nebo malá, ale zda funguje – zda pomáhá rodinám najít zaměstnání se slušnou mzdou, lékařskou péči, jakou si mohou dovolit, důchodový věk, který je důstojný. Tam, kde odpověď zní ano, tam se zamýšlíme posunout kupředu. Tam, kde je odpovědí ne, programy skončí. A ti z nás, kteří spravují dolary veřejnosti, budou pohnáni k odpovědnosti – budou muset vydávat peníze moudře, odstranit zlozvyky a dělat svou práci pod dohledem veřejnosti – protože jen tak můžeme obnovit životně důležitou důvěru mezi národem a jeho vládou.
Ani neřešíme otázku, zda je trh síla dobra či zla. Jeho schopnost vytvářet bohatství a rozšiřovat svobodu je nepřekonaná, ale tato krize nám připomněla, že bez bedlivého dozoru se může trh vymknout kontrole – a že národ nemůže prosperovat dlouho, pokud dává přednost jen těm, kdo jsou bohatí. Úspěch našeho hospodářství vždycky závisel nejen na velikosti našeho hrubého domácího produktu, ale na tom, jak daleko naše prosperita dosáhla; na naší schopnosti poskytnout možnost realizace každému ochotnému srdci – nikoliv z charitativních důvodů, ale proto, že je to nejbezpečnější cesta k společnému dobru.“
Omlouvám se za tak rozsáhlou citaci, ale trpělivý čtenář dozajista uzná, že vynecháním této podstatné pasáže Obamova projevu bylo přinejmenším podstatně změněno vyznění projevu celého.  Nezastírám, že jako sociálnědemokratický politik jsem byl potěšen, že jsem v projevu demokrata v Bílém domě tato slova slyšel. Volání po solidaritě na úkor individualismu zvláště v čase krizí, stejně jako důraz na odpovědnost a dohled veřejnosti nad prací volených zástupců i výkonnou exekutivou je mému přesvědčení blízký. 
A pak, kdyby tyto myšlenky nezazněly, stěží by mě napadlo hodnotit projev nového amerického prezidenta slovem občanský. Určitě i proto, že v mediálním přepisu, zčásti vinou alternativního překladu a také následným vynecháním souvisejících vět mi třeba chyběla tato Obamova slova:  „Možná čelíme novým problémům. Nástroje, jimiž je budeme řešit, jsou možná nové. Ale ty hodnoty, na nichž náš úspěch závisí – tvrdá práce a poctivost, odvaha a férovost, snášenlivost a otevřenost novým věcem, loajalita a vlastenectví – tyto věci jsou staré. Tyto věci jsou pravdivé. Jsou tichou silou pokroku během naší historie. To, čeho je tedy zapotřebí, je návrat k těmto pravdám. To, co se od nás teď očekává, je nová éra odpovědnosti – aby uznal každý Američan, že máme povinnosti vůči sobě, vůči svému národu a vůči světu, povinnosti, které nepřijímáme neochotně, ale radostně, pevni při vědomí, že není nic, co tak uspokojuje ducha, co tak definuje náš charakter, než to, když se věnujeme těžkému úkolu s plným nasazením.  To je cena a příslib občanství.“
Při zpětném čtení pronesených slov, která mnohým některá česká média zatajila, je snad význam titulku, který jsem pro svůj příspěvek zvolil, mnohem jasnější. Ano, Česku Obama chybí. Tedy český, nebo moravský Obama. To, co i u nás nyní doma potřebujeme ze všeho nejvíce, je podle mého soudržnost. Obama a jeho tým to podle mého pochopili skvěle a cena toho celého inauguračního šílení za to stála. Je jisté, že si 44. americký prezident uvědomil, že má-li jeho země úspěšně čelit problémům dnešního světa, pak to nezvládne bez podpory lidí u sebe doma. Naše současná vláda to tak zjevně nevidí. A nechápou to ani mnohá média. Jinak by jim přeci nemohl vypadnout závěr Obamovy řeči, ve kterém mimochodem citoval z projevu George Washingtona z nejhorší doby mladičkých Spojených států v roce 1776: „Zvěstujme budoucímu světu … že v hlubině zimy, kdy nic než naděje a ctnost nebylo schopno přežít … vydaly se město i vesnice, znepokojené společným nebezpečím, na cestu proti němu.“ Naše vláda současné nebezpečí bagatelizuje, nic zvláštního proti němu konat nehodlá a k tomu vzkazuje, že udělá-li i cosi, pak to zvládne sama a vy lidi ji do toho nemluvte.
Jaký to rozdíl! Barack Obama, jak se už kdosi vyjádřil přede mnou, dokázal rehabilitovat politiku, jako něco, o co je důležité se zajímat, v čem má smysl se angažovat a v čem je možné začít věci měnit. Obávám se, že naše současná vláda a s ní dlouhá řada politiků domácí scény ovšem dělá pravý opak. Snad k nim nepatřím…