- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
V padesátých létech jsem se narodil, pamatuji si až léta šedesátá. V té době se dalo žít docela dobře. Na vyskakování to ovšem nebylo. Nějaká strašná nesvoboda (pokud jste vysloveně nebyli proti režimu) taky nebyla, jak se někteří dnešní "znalci" (kteří to mnohdy ani sami nezažili) snaží dnes tvrdit. Musím souhlasit s autorem, že pravé důvody toho dnešního pokřiku o tom, jak se tehdy nedalo žít, jsou ve skutečnosti někde jinde.
1) Souhlasím s autorem, že ti co přišli o majetek, to nikdy nezapomněli a vychovali své děti k patřičné "třídní nenávisti" až za hrob. To se komunistům nikdy nepodařilo, jak se občas někdo snaží tvrdit, a proto taky museli prohrát. S tím souvisí i osobní nesvoboda (rozuměj především politická), kterou tito lidé pociťovali, když chtěli proti režimu protestovat. To je prostě fakt a já ho (na rozdíl od autora blogu) nezamlčuju, ani nezpochybňuju.
2) Omezená možnost nákupu západního zboží. Někdo si zde v diskusi strašně stěžoval na to, jak si "nemohl" koupit džíny.
No já jsem je jako kluk neměl nikdy a nepodělal jsem se. Že by mi to zkazilo dětství, nebo mládí, jsem moc nepozoroval. Žili jsme život něčím jiným a hodnoty byly někde jinde. Co umíš a dovedeš, jak se umíš bavit atd...
3) Fronty na banány a pod. Ano fronty byly téměř na všechno. Bylo totiž podstatně méně obchodních míst než dneska i méně zboží. Stávaly se hrozné fronty jen na blbej košík v samoobsluze, nebo na poště, abyste mohli poslat peníze na všechny složenky (inkaso, telefon, povinné ručení, pojištění, multiservis apod.). Chodil jsem nakupovat celá léta (už i jako dítě), tak si to dost pamatuju. Všechny nás ty fronty samozřejmě dost štvaly, někdo z toho ale dneska dělá zásadní a přímo politický problém. Tak to ale zase nebylo. Byly lidi, kterým nějak hrozně nevadilo, že exotické ovoce moc nebylo, a když tak jenom na svátky. Někomu prej to vadilo úplně strašně, a jak se dneska všeobecně v médiích tvrdí. prej skoro všem.
, to bylo možné jen za socialistického státu.
Vždyť vy se snažíte o totéž, co se podařilo minulému režimu. V bytovém domě, který obýváte s dalšími spolumajiteli se snažíte nerespektovat soukromé vlastnictví svých spolubydlících. A protože si to někteří nechtějí nechat od vás líbit, tak bezzubě "vykřikujete do tmy", že budete iniciovat změnu zákonů, abyste se nemusel v budoucnu s těmito spoluobčany zdržovat při realizaci svých záměrů.
Přes noc se stály fronty na zájezdy s Čedokem či CKM, na příslib dinárů do Jugošky se dávala žádost do podatelny banky bez fronty. Jinak nevím jak se budou na tohle tvářit tehdejěí ženy - učitelky a dívky - studentky, ze kterých jste udělal hloupá telátka, která by stejně nějakou svobodu nepochopila. Ale chápu, že vzpomínáte v dobrém. když jste jako franštinář jezdil na stáže do Francie, takže vám zřejmě tehdy úplně unuklo, že jiný nemohl studovat vůbec. Je fakt, že i mně bylo třeba v NDR u Baltu dobře, ovšem život opravdu není jen turistika. Ale to bych tady na malým prostoru asi nevysvětlil.
samozřejmě, kdo neprošel přijímačkami, nemohl studovat. To, že dnešní školy berou v podstatě každého, kdo se umí podepsat, není zas až taková výhra.
Taky se musím pousmát, když někdo napíše názor, že jsme tady žili v nesvobodě či v oploceném koncentráku. Žili jsme zcela normální šťastné životy, spousta zálib, radostí a starostí s láskami, se školou, s dětmi, zaměstnáním... Co se týče cestování, cestovali jsme hodně, protože doprava, benzín, hotely, stravování, to vše bylo levné a dostupné všem. V hotelích na zábavách a diskotékách stále narváno. Atakdále. Dala by se o tom napsat kniha.