Výpověď. Odcházíme. (vaši lékaři)

Jdeme tam, kde si naší práce váží. Sděluje nám prezident ČLK Milan Kubek. A vysvětluje, proč nás brzy nebude mít kdo léčit. Vždyť v loňském roce ze 784 studentů všeobecného lékařství 64 opustilo tuto zemi, aniž by zde začali pracovat jako lékaři. Další dvě stovky již erudovaných doktorů pak každoročně rovněž odchází do ciziny. Nečeká je „nic horšího než pětkrát lépe placená práce v Německu či Británii“.  

Můj oblíbený prezident se odvolává na prohlášení Lékařského odborového klubu, který vyhlásil výzvu „Děkujeme, odcházíme“. Osobně považuje slovo „děkujeme“ za nadbytečné. Vždyť „spíše by měla lékařům děkovat společnost, že ze sebe nechali dvě desetiletí dělat pitomce“.

Milan Kubek interpretuje pravidla hry kapitalistické společnosti. Práci lékaře a její hodnocení srovnává s cenou rohlíku, benzinu, bankovní služby. Tržní společnost se řídí principy nabídky a poptávky. Odchodu lékařů se mohou nejméně obávat samotní lékaři, protože nedostatkové zboží se stává dražší, a nejhorší tedy je, když je něčeho nadbytek. Výrobci zbytečného zboží mají prostě smůlu. Nechápou rizika podnikání. A kdo se nepřízpůsobí, ten zkrachuje. (Tempus medicorum, časopis České lékařské komory, 5,2010)

Opakuje poselství politické reprezentace a zejména slova bývalého předsedy vlády Václava Klause, který „posílal lékaře dělat taxikáře a argumentoval nadbytkem doktorů“. Jenže čas trhl oponou. Odboráři z LOK-SČL se odvolávají na otázku ze sametové revoluce: „Kdo, když ne my, kdy, když ne teď?“ Ostatně, na posledním, XVI. sněmu LOK, všech 100 přítomných delegátů deklarovalo podpisem svoji „připravenost podat výpověď“. Nyní mají již 1500 souhlasů a očekávají další nárůst.(Martin Engel, Lukáš Velev – předseda a místopředseda LOK-SČL).

Je zvláštní, když čteme slova šéfů lékařských odborů o „otrocké práci“ lékařů. Nebo prezidenta ČLK o tom, jak lékaři „prodávají svoji pracovní sílu“. Jakoby marxistická interpretace politické ekonomie v tak exkluzivní sféře života prokazovala svoji životaschopnost bez ohledu na letitou péči vítězné pravice. Nyní vyznamenanou možností z vládních pozic zatočit s krizí, která k nám dorazila zřejmě oklikou přes Balkán. Z děravého pytle veřejných financí tak bude třeba odsypat zdravotníkům. A ti nespí. Na jejich sněmu zazněl také nápad, jak se domoci většího žvance. Zástupce z Nového Města na Moravě k tomu chce využít tzv. náborové příspěvky. „Tam, kde se objeví, doporučují stávajícím lékařům podat výpověď a nechat se znovu přijmout s příspěvkem“.

Určitě podnětná iniciativa. A zajisté bude mít potomky. Doporučuji nápaditým lékařům četbu díla ruského spisovatele-lékaře A.P.Čechova. Ten v povídce „Angrešt“ zobrazil podnikavého lékaře, který v touze dosažení spravedlivějšího příjmu, nechal vysekat neužitečné růže a vysadit angrešt. Jeho plody lze totiž prodávat na tržišti. Naopak, není třeba číst povídky jako je např. Venkovští eskalupové. Už pro ten začátek, který by mohl navodit nepříjemné asociace:

„Okresní nemocnice. Ráno. V nepřítomnosti lékaře, který si vyjel s policejním komisařem na hon, přijímají nemocné felčaři Kuzma Jegorov a Gleb Glebyč....Další! Co jsi zač? Jméno? Mikifor Pugoleva z Chaplové. Chaplovské neléčíme. Další! Prokažte mně milostivě tu laskavost, Vaše Blahorodí. Šel jsem dobrých dvacet verst pěšky.... Chaplovské neléčíme. Další. Syp odtud!“

Další instruktážní povídky není třeba číst. Jsou ostatně označovány jako satirické. Např. Simulanti. Zbyteční lidé. Darmojedi. Šampaňské. Žebrák. Opilci. Drama. Mstitel aj.

(Poprvé zveřejněno v Britských listech)