Lednový fičák zvaný Jan Palach

Opět nám média započnou otřískávat o palice příšernou vinu českého národa z dob normalizace, před kterou varoval svým ohnivým poselstvím 21letý Jan Palach.

Při četbě otevřeného dopisu nebohému studentovi v pondělní MF DNES jsem tušil, že autor Vladimír Kučera se uchýlí k sebemrskačství, co všechno jsme v těch letech normalizačních způsobili, jak se musíme stydět, což pan Kučera částečně potvrdil slovy o tom, že „normalizace mrzačila duše víc než přímý nacistický nebo stalinský teror“.

Myslete si o tom co chcete, já osobně jsem v těch „příšerných“ letech studoval, pracoval, vychovával děti svoje i ve škole, a přesto bych se neodvážil srovnat dobu nacistické okupace s léty nazývanými normalizačními. Už proto, že jsme ve sboru našeho valašského gymnázia měli pouze dva straníky, z toho jednu poslušnou dámu, ale zato slušnou, a pak celou škálu osobností, které určitě ve své většině nemusely křivit páteř mladým lidem, nebo oslavovat pitomce. Oč více nám scházela svoboda zemí demokratického Západu, o to víc jsme dokázali tuto mezeru nahradit recesí a pěstováním apolitických aktivit. Cestovali jsme po zemích východní Evropy a z dopisů našich rodinných emigrantů si dokázali představit život na Západě, sem tam se nám dokonce přihodilo, že jsme na Západ jeli jako učitelé západních jazyků, a měli tak i přímý kontakt se světem kapitálu, který, jak už dnes víte, má také problematickou tvář.

Jenže zpátky k Janovi. Jeho oběť samozřejmě neměla reálnou hodnotu, pokud za ni nepovažujete další upadnutí do skepse a proklínání české malosti, vždyť v těch 60. letech se jako na běžícím páse upalovali budhističtí mniši v Jižním Vietnamu, kde naši post-mašínové bojovali za svobodu lidstva, jenže jejich ohnivá poselství vyhasínala a upadala do zapomnění. Polský Siwiec či maďarský Baner ve svých zemích už dávno nezáří, a to i v povědomí spoluobčanů, protože křesťanství nemiluje sebevrahy, natož když je zneužívají v politice. Dost bylo dědictví Johanky z Arku a Jana Husa, kteří ovšem byli upáleni svými katy. Wikipedia zcela proti smyslu oběti a pravdě tvrdí, že se Jan upálil na protest proti okupaci země vojsky Varšavské smlouvy. Zatímco jeho poselství mělo varovat proti „potlačování svobod“. Ambiciózními darebáky české národnosti.

Bohužel, i my jsme už zažili lecjaká zklamání z nabyté svobody. Pan Vladimír Kučera velmi racionálně spojil s hodnocením odkazu Jana Palacha své výhrady vůči současným defektům a napsal, že jsme „snad trochu“ lepší, neboť nás „pobuřuje, že muže, který upozornil na lumpárnu, vlivní nazývají práskačem“, že „roste počet voličů, kteří nejdou pouze odevzdat hlas“, že „prezident i vrátný jsou jen našimi zaměstnanci“, že „ubývá těch, kteří si nechají kálet na hlavu, protože řada současných politiků by normalizovanému stádu ráda velela“. Takže i takhle se můžeme vracet k oné tragické události. Díky.