Vláda svými opatřeními dlouhodobě poškozuje zdraví obyvatel...

...a nyní se pokrytecky diví, že JIPky jsou na hranici svých možností. Ačkoliv vládní restrikce zjevně nefungují, nikdo z odpovědných se nesnaží zjistit proč… Pokusme se o to tedy alespoň my, občané...

Ve vzduchu pořád visí základní otázka. Proč narůstá počet případů s těžkým průběhem nemoci, když bylo přijato tolik opatření, aby se zabránilo šíření viru? Dlouhodobý lockdown, skoro všechno zakázané, společnost zdevastovaná, stát zadlužený na několik generací…

Snaha o svalování viny na jakési imaginární neodpovědné osoby, které opatření nedodržují, můžeme brát jen jako výraz absolutní bezradnosti vládních činitelů. Kolik takových lidí jsme kdy kolem sebe sami viděli? Je to stejné, jako když se komunisté snažili svalovat vinu za tragické výsledky socialismu na skupinku disidentů…

A když tedy nějaký systém nefunguje, bylo by logické udělat jeho důkladnou analýzu. Znovu se zamyslet, jestli se při jeho sestavování vycházelo opravdu ze správných předpokladů, jestli všechny části na sebe navazují a jestli v něm nejsou nějaké nesrovnalosti, které brání jeho správné funkci atd. Zvláště, když je to systém, který má chránit lidské životy! Nic takového ale vládní odborníci neudělali, nebo o tomto významném kroku veřejnost nebyla informována. I to říká hodně o kompetentnosti celého vládního souboru…

Při každé kompletní analýze systému je nutné začít opravdu od základních otázek. První otázka je tedy jasná. Trochu banální, ale o to více důležitá: Co by mělo být cílem celého systému proticovidových opatření? Chránit zdraví obyvatel (a tedy mj. i zabraňovat přetíženosti nemocnic) nebo „za každou cenu“ zastavit šíření viru? Podle mého tedy jednoznačně ochrana zdraví obyvatel!

Tomu, kdo by tvrdil, že obojí je stejně důležité bych jen připomenul, že když se honí dva zajíci najednou, často se nechytí ani jeden a taky to, že souběžné plnění dvou stejně důležitých cílů velmi často vyžaduje využití zcela protichůdných postupů, což by bylo dost nesmyslné… Kromě toho šíření viru, který neohrožuje naše zdraví nás nemusí nijak trápit. Je mnoho takových… Takže cílem by tedy určitě měla být ochrana zdraví, že.

Otázka navazující. Co nejlépe chrání zdraví každého člověka i třeba před nebezpečnými viry? No… Učili jsme se to už na základce a každý lékař nám to řekne: vlastní imunitní systém! Ten se stává silnějším například pravidelným sportováním, saunováním a dalšími činnostmi, které jsou pro nás zábavou. Naopak obranné schopnosti našeho imunitního systému se zhoršují nadměrným zatížením organismu, dlouhodobým stresem, nevhodným stravováním atd.

Přejděme k tedy k vlastní revizi. První otázka zní: Jak tedy působí vládní opatření z hlediska našeho imunitního systému? Většina sportovních aktivit je zakázaná, takže tím se imunita jednoznačně zhoršuje. Další restrikce nám zabraňují chodit do divadel, na koncerty, být diváky na sportovních akcích, chodit do kaváren a restaurací, omezení podnikání ohrožuje dokonce ekonomickou existenci mnoha z nás… Zjednodušeně řečeno vládní opatření přinášejí drtivé většině obyvatel především velký stres. Ten je viditelný všude kolem nás, což asi můžeme všichni jen potvrdit.

Poměrně rychle jsme tedy našli důvod, proč vládní proticovidové restrikce nefungují a roste počet vážných případů. Opatření totiž rozhodně nesměřují k ochraně zdraví obyvatel, tedy k posilování přirozené imunity, naopak drtivou většinu obyvatel silně stresují a tím imunitu občanů výrazně oslabují. Vláda si totiž zjevně hned na začátku vybrala úplně jinou prioritu, a to „za každou cenu“ zastavit šíření viru.

Tou „cenou“ je však vedle fatální devastace společnosti bohužel i výrazné zhoršování zdravotního stavu obyvatel. Dramaticky se tak zvyšuje nebezpečí těžkých průběhů všech nemocí, včetně těch nejzávažnějších. A tento stav trvá s letní přestávkou už skoro rok! Může se tedy někdo v těchto souvislostech opravdu divit, že hrozí akutní nedostatek míst pro urgentní péči v nemocnicích a obsluhující personál je tam přetížený? Jedině snad hlupák nebo pokrytec…