Rád bych se podělil o několik dojmů z návštěvy španělského města Zaragozy a okolí. Měl jsem možnost doprovázet a fotografovat skupinu obchodníků s vínem do španělské Aragonie a tak správně tušíte, že program byl z větší části předem daný a jednotvárný.
Tato oblast Španělska, Aragonie, není asi tou nejvíce oblíbenou destinací mezi českými turisty, kteří ve Španělsku spíš hledají moře a koupání. Přesto má svoje kouzlo a čím méně turistů, tím více lokální atmosféry, což není nikdy na škodu.
Po tak akorát dlouhém letu do Barcelony v letadle původně asi určeném pro převoz party hobitů, mi přistavený autobus Volvo připadal jako busines class na parníku. Cílem byla Zaragoza, asi 300km na severozápad od Barcelony, odkud byly podnikány výpady do vinic na všechny světové strany.
Španělé asi opravdu umí EU fondy využít a super nová dálnice s minimálním provozem byla lemována tratí pro rychlovlaky, mnoha nadjezdy a podjezdy. Krajina sice nemá daleko do charakteru pouště , ale středoevropana určině zaujme.
Již první večer mne ohromila katedrála v Zaragoze, jejíž název je krásný a dlouhý, stejně jako katedrála sama: „Catedral-Basílica de Nuestra Senora del Pilar“.
Obloha jasná a měsíc svítil, jak dokumentuje následující obrázek.
Druhý a další dny jsme zavítali do chrámů vín a obdivovali kulturu a nadšení majitelů bodegy, jak se zde nazývá vinařství. Vína mají všude dost a bylo co ochutnávat:
někteří nevěděli co ochutnat dřív
Po ochutnávce následuje lehké občerstvení, vařil sám majitel, protože v Aragonii tak důležitou činnost , jako je vaření, většinou ženám nesvěří.
Jedni majitelé se nám dokonce pochlubili i svým starobylým domem, který je vlastně jakýmsi rodinným muzeem
no není to nostalgie?
Vinice jsou opečované s láskou a vytvářejí charakter krajiny. Hory na obzoru dodávají vláhu v době 40stupnových veder v létě.
Toto je vinice v oblasti Somontano, v pozadí Pyreneje kolem 3000m n.m.
V tomto klášteru nedaleko městečka Tarazona je muzeum vína, postavené v interieru historického kláštera, za přispění fondů EU.
Zde je klášter Veruela z dálky, v pozadí je pohoří Moncayo s vrcholy přes 2000m n.m.
Po cestě se kromě vinic dá vidět lecos, např. domek ve vesnici Fuentetodos, kde se narodil Francesco Goya a v přilehlé prodejně si můžete za pár eur koupit třeba jeho grafický list, pokud chcete hodnotný suvenýr.
Vinic jsme navštívili víc, dřevěných sudů pro zrání vína, kterému se po určité době smí říkat crianza nebo reserva mají všude dost
Komu by se to zdálo stále málo, může se uklidnit pohledem na plné tanky vín, čekající na svého odběratele.
Většina vinic se prý nyní sklízí těmito strojními monstry, která umí hrozny oddělit od keře, ale jak to ty stroje dělají, je mi záhadou. Výhodou strojní sklizně je prý rychlost. Tím pádem jsou hrozny sklizeny v den, kdy jsou přesně zralé. Při ručním sklízení jich půlku sklidíte před tím než jsou ideálně zralé a druhou půlku poté, kdy jsou ideálně zralé. Asi na tom něco bude. A hlavně taky nemusíte organisovat desítky sběračů.
Zaragoza není je město památek ale i moderní architektury:
je to neuvěřitelné, ale budova, jako je třeba tato, je mimo provoz a čeká až pomine krize. Jmenuje se Water Tower. Je prázdná ale kolem ní je pěkný udržovaný park, který slouží obyvatelům Zaragozy k rehabilitaci po těžkých večerech v tapas barech.
dokonce mají i lanovku, která vede po rovině. Třeba se někdy bude ještě hodit.
A tak až budete ve Španělsku, zkuste se podívat i kousek dál od pláže, jsou tam věci k vidění......
