Dneska jsem jel s autobusem 332 do Jílového a řidič byl na lince asi nový. Důsledně na místních starousedlících vyžadoval ukazovat všelijaké slevové karty apod.
Dneska jsem jel s autobusem 332 do Jílového a řidič byl na lince asi nový. Důsledně na místních starousedlících vyžadoval ukazovat všelijaké slevové karty apod. Na to místní commuteři nejsou u svých řidičů zvyklí a kupují sí od "Franty" listek za 12, za 24, za 40 apod. , aniž by to nějak zdůvodňovali, nebo dokonce hlásili kam jedou, neboť "Franta" to stejně ví. Tento řidič to nevěděl a vyžadoval cíl cesty. Se svou pečlivostí však tvrdě narazil ve Psárech, kde je sociální ústav pro mentálně postižené chovance. Někteří z nich jsou pacienti postiženi jen velmi lehce a jezdí samostatně autobusem. Mezi jedním takovým pacientem a tímto řidičem, se odehrál následující rozhovor:
Pacient: za 12
Řidič: kam jedete?
Pacient: do Jílového, za 12
Ř: do Jílového stojí lístek 16
P: já jezdim furt za 12
Ř: Jílove je ve 3 pásmu a lístek stojí 16
P: já jezdim ale furt za 12
Ř: nemůžete jet za 12, lístek stojí 16
P: já jezdim za 12…..
Ř: Lístek stojí 16
P: Včera jsem jel za 12 !
Ř: to mne nezajímá za kolik jste jel včera, lístek stojí 16
P: ale já jezdím furt za 12, můžu Vám ukázat lístek ze včera
Ř: Jestli si nechcete koupit lístek za 16, tak si vystupte
P: já jezdím za 12
Ř: vystupte si, nebo si kupte lístek za 16
P: já jezdim furt za 12
Ř: říkám Vám že lístek stojí 16
P: já jezdim furt za 12
Ř: ježišmarjá, do prdele, tady máte lístek za 12…..
Plyne z toho mnoho poučení, já jsem si odnesl to, že za svým názorem je třeba si stát….
