K dnešnímu článku mně vyprovokovala informace o tom, že jakýsi analytik spočítal ztrátu 1800 EUR , které mají automobilky na každém vyrobeném autě. Podobná paralea se může nabízet i v jiných oblastech průmyslu, jako je např. IT, zemědělství, bankovnictví, utilities a pod.
Co vede výrobce k tomu, že prodává se ztrátou a přivede dříve prospoerující společnost ke krachu? Možná by stálo za podrobnější analýzu nalézt vztah mezi velikostí firmy, složitostí její org. Struktury a dobou i velikosti ztrát/zaměstance, které dokáže nahromadit.
Vesnický truhlář může udělat se ztrátou tak 10 židlí které vyrobí za měsíc a končí. Pokrývač udělá se ztrátou max. dvě zakázky a končí. Automechanik Vám nikdy neopraví auto tak, aby na tom prodělal. Hospodský vám neprodá pivo levnějc než koupil. Ještě jsme neslyšel o vietnamcovi, který by 3 roky prodělával, rozšířil firmu na 100 zaměstnanců, bral investiční pobídku od státu, nechal dluh u Komerční banky 100mil a zbankrotoval. Dovede si jednoduše, bez účetnictví , CRM a SAPu intuitivně spočítat, jaká práce se mu za kolik vyplatí. Na druhé straně nadnárodní giganti jako GM, aerolinky, někteří výrobci IT, banky, Exxon atd... dokážou generovat ztrátu miliard USD a žít v tomto stavu po několik let za podpory geniálních mozků konsultačních a auditorských firem.
Do tohoto masochistického sebeničení všechny přivádí
1. touha po podílu na trhu a víra v to, že všechny ostatní to položí dřív a já zůstanu na trhu sám s největším podílem.
2. Během let vytvořená složitá vnitřní struktura firem, divizí, kombinace vertikálních a horizontálních managementů , interních regionů a subregionů, vytvoří totálně nepřehlednou strukturu, ( která však vyhovuje určitému typu executivců )
3. Executivci firem, kteří strukturu organisace neustále reorganisuji, komplikují, nalézají vhodná lokální kritéria a pomocí abstraktních ukazatelů neustále vykazují pozitiva, za které se navzájem kladně ohodnocují, přesto, že celek prodělává a směřuje ke kolapsu. Ti „schopnější „ pak včasnou migrací mentálně i fyzicky vyždímanou firmu opouštějí těsně před jejím kolapsem s neposkvrněnou pověstí. Ti úplně „nejlepší“ se občas do sektoru po kolapsu vrátí obloukem jako „krizový manažeři“ tyto chyby napravovat.
4. Tupost správců veřejných rozpočtů, (v horším případě jejich úmyslná participace na této hře) kteří dokáží ztrátový cirkus dotovat šrotovným, mlékovným, investičními pobídkami a podobnými nesmysly z peněz drobných podnikatelů. Kolečko se může uzavřít , když si uvědomíme, kdo politiky finančně podporuje v předvolebních kampaních.
Všem diskutérům rovnou říkám, že nevím jak z toho ven. Jedině snad založit Institut Pro Studium Zjednodušování Ekonomicko Produkčních Vztahů a najmout „krizové manažery“ , kteří by ho vedli.
