Vždy, když se ke mně dostane nějaká zpráva o někom těžce nemocném, nevyléčitelně nemocném nebo o někom, kdo je postižen nějakou vzácnou „nestandardní“ chorobou a o problémech a potížích, které tito nemocní, či jejich blízcí, musí překonávat, vždycky mi zatrne a děkuji bohu, že mou rodinu ani mne takový úděl nepotkal.
Když se však dozvím, že tento nešťastník strádá, neboť se mu nedostává peněz na nákup léků, podpůrných, či tišících prostředků, protože to stojí až desetitisíce měsíčně a zdravotní pojišťovna takové věci takto osudem zkoušeným jedincům nechce hradit, a tak že se pro něj pořádá veřejná sbírka, nebo se prosí veřejnost o finanční pomoc, začne se ve mně vařit krev!
Všichni poddaní tohoto království si platí zdravotní pojištění (o tom, zda se jedná o pojištění v pravém slova smyslu, či spíše o daň, je teď jedno). Všichni pracující poddaní tedy přispívají do královského měšce na péči o zdraví nás všech.
Ještě bych byl ochotný připustit, že se na léčbě mnoha nemocí musí nemocný finančně spolupodílet, co ale nejsem ochoten akceptovat, jsou právě ty výše uvedené případy. Nejen, že se potýkají se zdravotním handicapem, který si sami nevybrali, ale ještě je společnost, přesněji řečeno zdravotní systém našeho království, za ten handicap trestá.
Zdravotní pojišťovny mají vystavěné málem křišťálové paláce, jejich vrcholové managementy si rozdělují deseti a stotisícové odměny, celé byrokratické aparáty a provozy těch málem křišťálových paláců taky něco stojí – a to vše odsypává podstatnou část prostředků z onoho zdravotního měšce.
A na případy těžkých a nepříznivých osudů jednotlivců pak peníze nejsou?
Jestli nejsou, pak něco není v pořádku, protože se vybraly a dál každý měsíc vybírají.
Když bych přemýšlel v podobném duchu, jako funguje systém zdravotnictví, pak bych se zamyslel třeba nad tím, jak je to s placením za odvykací léčbu alkoholiků nebo detoxikační léčbu drogově závislých a za léčbu nemocí, které jsou s alkoholismem a toxikomanií spojené. Alkoholici a feťáci si za ni platí?
(Jako třeba rodiče dětí postižených mozkovou obrnou, či třeba „nemocí motýlích křídel“?)
Já vím – mají to těžké, ale na rozdíl od těch dříve jmenovaných si takový osud více, či méně zvolili sami.
Ale protože se považuji za civilizovaného, tak tímto směrem nemířím.
Kromě prověření efektivity a efektivnosti hospodaření zdravotních pojišťoven, mířím spíše na jeden z největších byznysů současné doby. Na byznys farmaceutických společností. Na byznys nadnárodních farmaceutických společností. Objem peněz, které se v tomto odvětví točí, je nepředstavitelný! Obchod se „zdravím“ je v současnosti snad nejvýnosnějším legálním obchodem vůbec!
Myslíte si ale, že zdravý člověk potřebuje produkty farmaceutických společností?
A myslíte si, že farmaceutickým společnostem jde o zdraví?
Farmaceutickým společnostem jde o zisk! Vždyť je to byznys!
A jak si zajistit trvalý zisk? Nejlepší je mít trvalý byznys! To je přeci snem každého byznysmena.
A trvalým byznysem pro farmaceutické společnosti je trvale nemocný pacient! Tedy miliony trvale nemocných pacientů! A kde jsou miliony pacientů, tam jsou také miliony peněz!
Miliony milionů peněz!
Co je to pro takové nadnárodní farmaceutické společnosti s miliony milionů peněz
takových několik těžce nebo nevyléčitelně nestandardně nemocných, kteří se nevejdou do tabulek zdravotních pojišťoven,
takových několik, třeba nákladnější, ale nestandardní léčbou vyléčitelných,
takových několik, kterým je třeba nestandardními způsoby, či prostředky ulehčit jejich těžký zdravotní úděl,
když tak bezostyšně vydělávají miliony milionů na „zdraví“ nás všech?
Úroveň civilizace se pozná podle toho, jak se chová ke slabým, starým, nemocným a nemohoucím.
