Neviditelná ruka trhu je známý ekonomický pojem, zavedený ekonomem Adamem Smithem. Jeho Hlavní propagátor v našem království si celou jeho problematiku ale náramně zjednodušil a tak jsme dnes tam, kde jsme.
Ten, co jej v našem království prosazoval, záměrně počítal s přirozenou vlastností (českého) člověka, a sice že co není zakázáno, je dovoleno a že si tudíž v takovém prostředí může dělat, co chce.
Takže zatímco pojem Neviditelná ruka trhu stručně shrnuto znamená, nechat volný průběh tržním mechanismům v rámci jasných a jednoznačných pravidel bez nějakých kvót a omezení, v pojetí našeho hlavního propagátora to znamená COCHCÁRNU. Cochcárnu bez pravidel. (Pro člověka bez funkční morálky a bez funkčního svědomí žádný problém.) S následky jeho neochoty pro stanovení pravidel (a troufám si říct až záměrné snahy o zabránění stanovení jakýchkoli pravidel) se potýkáme na každém kroku.
Počínaje zkrachovalými českými firmami, které klekly ať už vinou tunelů (absence pravidel pro správce cizího majetku, absence pravidel o způsobu nabytí majetku) nebo pod tíhou dovozu levnějších napodobenin jejich produkce (absence pravidel pro kvalitu dováženého zboží), přes likvidaci českého zemědělství (vždyť zahraniční zemědělství je enormně dotováno) a potravinářství (dovoz náhražek vydávaných za potraviny) až po, v poslední době, stále rostoucí počet občanů v osobním bankrotu (absence pravidel chování finančních institucí: poplatky, skryté poplatky, reklamní masáže, vymahači, libovůle až zlovůle exekutorů…).
Chybí pravidla pro PR (lživé a zavádějící reklamy) Nejsou jasná pravidla pro veřejné zakázky (ze společného nejvíc teče) O pravidlech ve zdravotnictví (pod vlivem farmaceutické „lobby“) a sociální oblasti netřeba se zmiňovat…
Prostě, ať se podíváš, kam podíváš, všude narážíš na její metastázy. Jak by taky ne… Přes dvacet let mohla tahle rakovina postupně prorůstat do všech oblastí našeho života: parlament, státní správa, policie, justice, armáda, zdravotnictví, magistráty, městské a obecní samosprávy… Všude tam, kde se nějakým způsobem rozdělují peníze, či moc.
Nejprve to nebylo moc vidět, neboť dokud bylo co rozprodávat, tak se veškeré finanční ztráty sanovaly výtěžkem z privatizace.
Když už nebylo co prodávat, tak přišla na řadu přehlídka pestrobarevných úsporných „vládních balíčků“.
A korunu tomu všemu dal tenhle hlavní propagátor svým pardonem na odchodnou všem těm „nešikovným“, kteří se i přes absenci pravidel nechali chytit…
