Firma, která získává své zaměstnance prostřednictvím personálních agentur, jistě opakovaně nezaměstná někoho, kdo se neosvědčil a personální agentury, které nabízejí firmám víceméně pouze nespolehlivé, neschopné, líné, neloajální a kdoví jakými ještě nešvary obdařené pracovníky, nutně musí skončit, neboť firmy nebudou mít o takovou agenturu zájem.
Jak je možné, že my voliči (firma) ve většině případů opakovaně skočíme na lep politickým stranám (personálním agenturám) dáme hlas (zaměstnání) těm politikům, se kterými znovu a znovu nejsme spokojeni? Inu proto, že nevolíme konkrétní politiky, ale strany. Politické strany, které bez jakékoli sebereflexe prosazují ve volebních kandidátních listinách stále stejné, profláknuté, zkorumpované, a kdoví jakými ještě nešvary obdařené politiky. A pořadí jednotlivých kandidátů na stranických kandidátkách není určeno jejich referencemi, úspěchy, či příkladnou prací pro svou zemi, město, či region, ale na stranických sekretariátech blíže nespecifikovanou nekalou–až podlou zákulisní hrou kohosi v pozadí. V kampani přijdou na řadu „líbivé kecy“ v podobě nesplnitelných slibů... ...a parlament je po volbách opakovaně obsazen těmi, kteří se v práci pro tuto zemi neosvědčili. (protože se osvědčili těm v pozadí) A jede se nanovo. Politické strany, které se během volebních období zpronevěří svým volebním programům, BY NUTNĚ MĚLY BÝT ODSOUZENY K ZÁNIKU, NEBOŤ BY O NĚ NEMĚL BÝT Z NAŠÍ STRANY – TEDY ZE STRANY VOLIČŮ – ŽÁDNÝ ZÁJEM. Poslanci, kteří se během volebního období zpronevěří svým slibům, BY MĚLI BÝT SVÝMI VOLIČI PŘÍŠTĚ NEZVOLENI - VYKROUŽKOVÁNI. Jenomže čtyřleté období je dlouhá doba, a když se nestane nějaká nepředloženost typu „krabice od vína“ nebo „Nagygate“, tak se ke konci volebního období chovají všichni přinejmenším nenápadně, někdy líbivě či dokonce podbízivě. Každý poslanec na konci svého období začne „myslet“ na region, za který je zvolen a „donese domů kousek medvěda“... ...je to začarovaný kruh. Kde je chyba? Chyba je to systémová. Ne snad záměrná, ale záměrně zneužívaná politickými kmotry a záměrně neodstraněná. Chyba je v Ústavě, ve volebním systému, ve státem schválených nedemokratických stanovách politických stran, v uzavřených volebních kandidátních listinách, v nemožnosti vetovat zákon jdoucí proti zájmům občanů této země (fotovoltaika, zadlužování), v nemožnosti odvolat politika, který se nechová tak, jak by měl (Rath, Pekárek), ve spojení moci výkonné se zákonodárnou, což způsobuje střet zájmů (člen vlády je zároveň poslancem), v řízení jednotlivých ministerstev diletanty, nikoli odborníky (jednou je ministrem zemědělství, pak dopravy a nakonec třeba zdravotnictví a „své“ lidi si bere s sebou), v nekoncepčnosti tvorby zákonů (právní džungle, účelové přílepky, nelogické, či proti sobě jdoucí paragrafy, atd...), v přebujelém státním aparátu (omezení, nařízení, regulace, byrokracie), ve zrůdném přerozdělování peněz daňových poplatníků (korupce, předražené neprůhledné zakázky, odkloněné penězovody) a další a další... Politické strany ideologizují běžnou správu věcí veřejných (pozor – nezaměňovat s Věcmi Veřejnými!) a záležitosti fungování státu mají za předmět politického dealu. (Ale to je už stará vesta. Na tento fenomén upozorňoval již za první republiky Karel Čapek) Jak z toho ven? No už jsem to tu psal! NEVOLIT TY PROFLÁKNUTÉ, TY, KTEŘÍ SLIBUJÍ NESPLNITELNÉ, ALE TY, KTEŘÍ CHTĚJÍ PROSADIT SYSTÉMOVÉ ZMĚNY!!! A teď ještě jedna taková nesouvisející perlička: Každý poslanec ví, že byl zvolen na čtyři roky. Tedy má smlouvu na dobu určitou. Poslanec je zaměstnanec státu, potažmo nás-voličů. Byl námi zvolen, aby hájil naše zájmy. Každý zaměstnanec, který má smlouvu na dobu určitou, se snaží maximálně se osvědčit, aby mu byla smlouva zaměstnavatelem prodloužena. Ale osvědčí se jedině tím, co udělá. Líbivé kecy mu budou k ničemu! Tak kde, ksakru, se vzalo to poslanecké odstupné na konci mandátu? Copak zaměstnanec jakékoli firmy, po skončení oné doby určité, dostává nějaké odstupné? A od kdy si zaměstnanci rozhodují o výši svého platu, náhrad, prebend, atd? Jak je možné, že měli tu drzost stanovit si odlišná pravidla pro svá odměňování? Zákoník práce: státní zaměstnanec: tabulkový plat, dobře – možná s nějakým koeficientem: tabulkové náhrady – ty už bez koeficientu! A prebendy? Zapomeňte!!! Že to pak nebude chtít nikdo dělat? Ale kdeže! Jen se do toho nebudou hrnout ti neschopní, kteří nejsou schopni se jinde uživit poctivou prací.
