Egypt, plavba po Nilu

V Africe, tam teče Nil, tam je vody plno. Tuto informaci mně předal Jaromír Nohavica už jako puberťákovi. A protože mám vodu rád, jel jsem se tam podívat.

V Africe je taky vedro, v letních měsících pro našince dokonce až moc, okolo čtyřicítky. Proto cestovky organizují poznávací okruhy Egyptem cca od listopadu do dubna. V listopadu bylo u Rudého moře 28 stupňů, v pohodě se dalo koupat, v Asuanu bylo více než 30 velmi příjemných stupňů.

Trochu jsme spekulovali a číhali na last moment slevy, ale to jsme se přepočítali. Krize nekrize, do Egypta bylo narváno. V jednu chvíli to vypadalo, že s odletem z Prahy ani náhodou, z Brna snad a jedině Ostrava byla na tutovku. Nakonec se ale cestovce podařilo letenky z Prahy nějak vyhandlovat.

Naše skupina měla základnu s odpočinkem a šnorchlováním v Hurghadě. Nebyla to optimální volba. Zájemcům doporučuji spíše Marsa Alam. Jednak je to blíž k hornímu Nilu (rozdíl 3 hodiny jízdy autobusem, z Hurghady do Asuanu se jede 7 hodin, z Marsa Alam asi 4 hodiny), jednak jsou tam (prý) pěkné korály. V samotné Hurghadě jsme živé a bohaté korály nenašli. Bylo nutné si koupit celodenní výlet jachtou na nedaleký ostrov Giftun (25 Euro).

V Hurghadě si našinec připadá trochu podivně, 90% návštěvníků jsou Rusové, a tak je místní pobyt okořeněn výraznými rysy tohoto národa. Na druhou stranu, občas to vede i k veselým historkám. Například když se mne poslíček ve dveřích ptal, "gde moj čemodan", musel mi to říct třikrát, než jsem pochopil, že a co na mne mluví rusky.

V Hurghadě bylo v listopadu dost větrno. Někteří kajtovali, někteří jezdili na surfu, podmínky byly ideální,  já jsem alespoň nafotil pěkné "rozfoukané" mraky.

Na poznávací části zájezdu se zastoupení národů výrazně změnilo. Řečeno místním průvodcem: "Rusové na památky moc nejsou!".

Nil je nádherný, pásy zeleně na široké mohutné řece, na horizontu hory, to mě vzalo.

Všechen místní život se tu točí okolo Nilu. Trochu jsme si připadali jako ve starých biblických časech.

Velká obytná loď s pohodlnými (až luxusními) kajutami se po řece pohybuje svižně a s naprostou jistotou. Z přístavů jsou připraveny výlety do jednotlivých turistických lokalit. Jednotlivé výlety zde nebudu popisovat, to je na celého průvodce (knihu). Pátraním v nabídce jednotlivých cestovek jsme nakonec došli k závěru, že všechny plavby po Nilu jsou si hodně podobné. Okruhy se liší jen tím, kolik máte času. Společnou páteří je plavba po Nilu mezi Asuanem a Luxorem.

Na menší vzdálenosti a kratší výlety se můžete vydat individuálně, pokud si pronajmete plachetnici (feluku) nebo malou motorovou loď.

Vstávali jsme třeba v jednu nebo dvě hodiny ráno, popadli balíček s jídlem, skočili do autobusu a jeli několik hodin pouští. Ale stojí to za to! Ani jedno navštívené místo bych za celou noc v posteli nevyměnil, žádné zklamání se nekonalo. Je úžasné stát na starobylém místě obklopeném pouští, když vychází nebo zapadá slunce. 

Hodně kreseb na chrámových stěnách je poškozených. Vinu ovšem nemají novodobí turisté a vandalové, ale první egyptští křesťané, kteří byli za časů faraonů pronásledováni. Prchali na jih, kde se usadili i ve chrámech a systematicky tam ničili výzdobu věnovanou původním egyptským božstvům.

Noční a brzké ranní prohlídky chrámů mohu doporučit. Vyhnete se davům a uvidíte památky při zvláštním  osvětlení. Náš průvodce tvrdil, že Luxor je hezčí v noci, Karnak při východu slunce.

I při nabitém programu zbyl čas na odpolední hodiny relaxace na plovoucí lodi.

V některých chrámech a celých lokalitách (Údolí králů) je zcela zakázáno fotit. Naší jedinou obrazovou vzpomínkou tak zůstaly zakoupené pohledy. Unikátní výzdoba hrobek v Údolí králů  rozhodně stojí za vidění.

Mimo hrobky se většinou vůbec nedochovala barevná výzdoba chrámových stěn, ale jsou i výjimky.

Asuánská přehrada (které Egypťani říkají Nasirovo jezero) vlastně ani vyfotit nejde. Je několik stovek kilometrů dlouhá, zkuste si "něco takového" vyfotit z hráze malým kompaktem. No, tak jsem to zkusil takhle, lepší už to nebude.

Je vyloženě příjemné se procházet po Asuánu. Zajít do botanické zahrady nebo na místní trh. Je to živoucí město plné příjemných lidí. Turisty tu berou jako zpestření, rozhovor nebo obchod s cizincem je zde zajímavost, ne věc životní existence.

Přímo v turistických lokalitách chrámů jde ale přívětivost stranou. Když nic nekoupíte, sklidíte tvrdý pohled, někdy i ostré slovo. Je docela psychicky náročné projít uličkou obchodníků, není úniku. Je dobré se nezastavovat, nediskutovat, usmívat se, vrtět záporně hlavou a stále jít. Pomohou tmavé sluneční brýle. obchodník tak nemá oční kontakt a není si tak jistý. Několik let jsem každé ráno procházel výstupem metra v Praze na stanici Anděl. Tam taky pořád někdo něco chce, prodává a prosí, ale to se nedá srovnat. Natrénováno na agresivní obchodníky jsem zdaleka neměl.

O památky ale nemají zájem jen turisté. V Egyptě je živo!

Plavba po Nilu s výlety do okolí je velmi příjemný zážitek. Předem se pořádně dospěte a někdy za chladného podzimu nebo dlouhé zimy si to dejte. Nebudete litovat!